Historie hokeje na zimních olympijských hrách (13.)

Žádný jiný olympijský hokejový turnaj neotestoval schopnost improvizace jako ten na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu. Z plánovaného návratu hráčů NHL pod pět kruhů sešlo pouhých sedm týdnů před startem hokejového svátku, architekti týmů museli rychle lovit v evropských soutěžích. Ti čeští sestavili tým s deklarovanými medailovými ambicemi, realita však byla zcela jiná. Ještěže jsme mohli fandit Slovensku. Přečtěte si vše o mužském turnaji, kterým olympijský hokej vstoupil do druhého století své existence.

ZOH 2022 v Pekingu – Český tým – Soupiska
Formát turnaje – Základní skupina – Osmifinále – Čtvrtfinále
Semifinále a zápas o bronz – Finálové utkání
Konečné pořadí – Statistiky a ocenění

<< předchozí díl

Foto: BetArena.cz

Ohlédnutí za ledním hokejem na ZOH 2022 v Pekingu

Přes 37 tisíc dní, bezmála 5 300 týdnů. Přesně pak 101 let, 4 měsíce a 11 dní. Právě tak dlouho po historicky prvním hokejovém zápase pod pěti kruhy zástupci zámořské soutěže oficiálně potvrdili, že na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu budou moci startovat hráči NHL. V kuloárech se o této možnosti šuškalo delší dobu, vrátka možnosti návratu nejlepších profesionálů na olympijská kolbiště otevřela již letní jednání o nové kolektivní smlouvě. Na začátku září 2021 se pak hokejovým světem definitivně rozezněla zpráva, která udělala radost snad všem fanouškům nejrychlejšího kolektivního sportu.

Od Nagana 1998 až po Soči 2014, olympijské turnaje moderní éry nabízely strhující sportovní podívanou. I další kapitola našeho seriálu o historii ledního hokeje na olympijských hrách měla původně mapovat hry, jejichž zúčastněné země mohly naplno čerpat ze svých zásobáren hráčského talentu. Fanoušci čile diskutovali o možných podobách soupisek, generální manažeři s předstihem představili základní kameny svých výběrů. V tom českém šlo o silnou trojici ve složení Ondřej Palát, David Pastrňák a Jakub Voráček.

Nad obzorem se ale zároveň stahovala mračna, která týden za týdnem vypadala více a více zlověstně. Černé obavy hokejové obce se pak naplnily krátce před vánočními svátky.

Dva dny před naším Štědrým dnem National Hockey League oficiálně prohlásila, že hráči NHL kvůli covidu na olympiádu nepojedou. Pozitivní koronavirové testy tehdy byly na denním pořádku, povinná karanténa decimovala soupisky a ligové vedení muselo odložit na stovku zápasů. Kam s nimi? Patnáctidenní, olympijskému klání vyhrazená, přestávka v programu NHL se jevila jako ideální prostor pro uskutečnění odložených utkání. V nastalé situaci se navíc do Pekingu nehrnuli ani sami hráči, byť o možnost vrátit se pod pět kruhů bojovali při vyjednávání kolektivní smlouvy. Zcela reálně hrozilo, že kvůli pozitivnímu výsledku testu hráči olympiádu stráví na hotelovém pokoji, zkomplikoval by se i návrat do zámoří.

Tak tedy znovu bez hvězd NHL. Jak moc šlo o smutnou zprávu, hokejoví fanoušci ji tentokrát přijali s pochopením. Covid byl ostatně mocným soupeřem, který dokázal odložit i letní olympijské hry, vůbec největší sportovní akci planety. Nedalo se než kvitovat, že ZOH v Pekingu vůbec proběhnou. A s jakým obsazením v hokejovém turnaji? To už záleželo na kreativitě architektů jednotlivých výběrů, kteří museli na dramatickou změnu kurzu promptně reagovat. Rázem stouply akcie hokejistů z evropských soutěží a v návaznosti na to i reprezentací starého kontinentu.

Máme-li nechat promluvit bookmakery zahraničních sázkových kanceláří, favority byli Olympijští sportovci z Ruska. Obhájci zlata z Pchjongčchangu 2018 kvůli pokračujícím sankcím za státem podporovaný doping opět nastupovali pod neutrální vlajkou, kterou v kurzových nabídkách na vítěze těsně před startem turnaje doprovázel kurz 3. Vyškrtnutí hvězd NHL srazilo ambice tradičně silných zámořských celků, příznivci severských týmů naopak mohli zachovat svůj pověstný ledový klid. A Češi? Po letech velkých očekávání bylo namístě mírnit své emoce, mezi řádky vyhlášený útok na medaili se rozcházel s názorem expertů. Kolikrát už ale veškeré předpoklady zůstaly jen na papíře? Jestli hokejový turnaj na ZOH 2022 něco opravdu sliboval, pak to byla zvláštní dynamika a spousta možných překvapení. V tomto ohledu čínské klání vskutku nezklamalo.

• kurz 3 – Olympijští sportovci z Ruska
• kurz 3,8 – Finsko
• kurz 5,5 – Kanada
• kurz 7 – Švédsko, USA
• kurz 15 – Česko
• kurz 50 – Německo, Švýcarsko
• kurz 65 – Dánsko
• kurz 100 – Slovensko
• kurz 150 – Lotyšsko
• kurz 500 – Čína

Šestnáct olympijských debutantů na ledě, jeden na lavičce

Když jako čerstvě dvacetiletý přihlížel slavnému naganskému triumfu, Filip Pešán jako aktivní hokejista jistě zatoužil podobný úspěch zažít na vlastní kůži. Zároveň ale ve skrytu duše musel vědět, že coby hráči se mu to zřejmě nepodaří. Do extraligy nakoukl pouze na dva zápasy, část dospělé kariéry strávil na ledě 1. hokejové ligy, ještě častěji pak nastupoval ve třetí nejvyšší soutěži. Rozhodnutí pověsit brusle na hřebík a již ve třiceti letech se raději začít naplno věnovat trenérskému řemeslu se velmi rychle ukázalo být správným. Mladá hvězda velmi rychle stoupala trenérským žebříčkem a přes zisk premiérového titulu s rodným Libercem se propracovala až na střídačku reprezentačního áčka.

Až jako trenér se tak Pešán zařadil po bok legend našeho hokeje, samostatnou českou reprezentaci do olympijských soubojů vedl jako v pořadí sedmý hlavní kouč. Asistenty mu byli zlatí hoši z Nagana Martin Straka a Jaroslav Špaček, finální podpis pod českou nominaci vložil generální manažer Petr Nedvěd, jenž jako jediný hráč v historii sbíral olympijské zkušenosti jak v českém, tak kanadském dresu.

Představení realizačního týmu před samotnými hokejisty dává smysl, jestliže se nad konečnou podobou soupisky vznášel otazník. Že se ale bude vznášet i po oficiální nominační tiskové konferenci? S něčím takovým fanoušci nepočítali a tradičně očekávaná tiskovka možná vyvolala víc otázek, než na kolik jich zodpověděla.

„Do prvního zápasu na olympiádě nám zbývá ještě celý měsíc, takže ta dnes oznámená nominace určitě není konečná,“ vzal si slovo Filip Pešán. Při rychlém šíření covid mutace Omikron a přerušení ruské KHL šlo o pochopitelné vyjádření. Dovětek už ale nadzvedl nejedno obočí: „Samozřejmě nejen covid, ale do té nominace může zasáhnout i případné zranění a v neposlední řadě případně i pokles formy.“

Použijeme-li příměru ze světa počítačových her, generální štáb českého týmu veřejnosti předložil betaverzi soupisky a na sociálních sítích a často skloňovalo slovo fiasko. Především kvůli absenci Milana Gulaše, dvojnásobného nejlepšího střelce extraligy. „Gulaš tam je,“ tvrdil na tiskové konferenci manažer Nedvěd. Ale 36letý českobudějovický kanonýr v nominaci skutečně nebyl a po tiskové konferenci ukončil reprezentační kariéru. Bez olympijské účasti, o předchozí hry jej připravilo zranění.

Nechme ale kontroverze stranou a podívejme se na jména, která se skutečně stala součástí 114členné české výpravy na čínské olympiádě. Kapitánem se stal Roman Červenka, jenž i v 36 letech v dresu švýcarského Rapperswilu sbíral přes bod na zápas. Dlouholetý reprezentant, jenž pamatoval i poslední český triumf na MS v ledním hokeji z roku 2010, zamířil na svou čtvrtou olympiádu v řadě.

Ztělesněnou zkušeností byl i David Krejčí, jeden z historicky nejúspěšnějších Čechů v NHL. 35letý centr se po patnácti sezónách v dresu Bostonu čerstvě oblékal do barev extraligové Olomouce, pod pěti kruhy startoval již v letech 2010 a 2014. V dávnější minulosti olympijskou atmosféru zažil také lausannský Michael Frolík, zahrál si na ZOH 2014 v Soči. Dalších šest hráčů pak navázalo na předchozí účast na pchjongčchangských hrách. Šla by z nich složit kompletní zahajovací formace.

• Patrik Bartošák (G)
• Tomáš Kundrátek, Vojtěch Mozík (D)
• Jan Kovář, Michal Řepík, Tomáš Zohorna (F)

Devět účastníků dřívějších her vyvažovala šestnáctka olympijských debutantů, Ronald Knot a Lukáš Sedlák dokonce vyrazili na svou vůbec první velkou mezinárodní akci, druhý jmenovaný v pozici dobově nejproduktivnějšího Čecha v KHL.

„Benjamínek“ Michael Špaček se v jednom týmu sešel se svým velkým vzorem Davidem Krejčím. Že ovšem nejmladšímu hráči Jandačova družstva bylo 24 let? To naznačovalo, že Češi do Pekingu odcestovali s jedním z vůbec nejstarších výběrů. Třicítku před úvodním buly oslavilo dvanáct z pětadvaceti hokejistů, takoví Američané oproti tomu stlačili věkový průměr na 25 let.

Jaká byla situace na dlouhodobě nejsledovanější pozici? Brankářskou jedničkou byl Šimon Hrubec, šampion české extraligy (2019 s Třincem) i ruské KHL (2021 s Omskem). Třicetiletý rodák z Vimperka možná nedosahoval takového renomé jako Dominik Hašek či Tomáš Vokoun, i on ale ve vypjatých chvílích dokázal předvést rozdílové zákroky a po vzoru brankářských legend mohl samostatnou českou reprezentaci dovést k třetí olympijské medaili. Záda měli Hrubcovi krýt Patrik Bartošák a Roman Will. Alespoň podle předpokladů – jeden pozitivní test mohl celou soupisku od základu překopat.

Už jen samotný reprezentační sraz byl velkým logistickým oříškem, přes všechny kontroly, testování a případné karantény se museli prodrat hráči z pěti různých evropských soutěží. Největší zásobárnou talentu byla z našeho úhlu pohledu ruská KHL s dvanácti zástupci, Chabarovsk i Čeljabinsk národnímu týmu dodaly hned tři hokejisty.

• 12 – ruská KHL
• 5 – česká ELH
• 4 – švýcarská NLA
• 2 – finská a švédská liga

Koronavirus výrazně promluvil do olympijské přípravy, přátelská utkání byla odřeknuta, hokejisté se sehrávali výhradně na trénincích. Tak se dělo uprostřed sezóny, v níž reprezentační áčko v šesti ostrých zápasech Karjala Cupu a Channel One Cupu šestkrát prohrálo, navíc při nelichotivém skóre 11:24. Medailové ambice byly vybudovány na velmi vratkých základech, přesto v týmu před úvodním buly panovala optimistická atmosféra. Olympijský turnaj na ZOH 2022 v Pekingu všechny celky zahájily od nuly, na stejné startovní čáře. Zde je soupiska toho českého.

Soupiska českého týmu na ZOH 2022 v Pekingu

Formát turnaje opět sliboval 30 zápasů, včetně prvních čínských

Mužský hokejový turnaj na ZOH v Pekingu probíhal v termínu od 9. do 20. února 2022 a beze zbytku ctil formát známý z předchozích her. To znamená dvanáct reprezentací rozdělených do tří skupin, jejichž vítězové a také nejlepší tým z druhých míst automaticky postupují do turnajového play-off. O osudu ostatních týmů rozhodovalo osmifinálové kolo.

Osm celků si účast na olympijském turnaji zajistilo díky postavení v žebříčku IIHF, další tři týmy (Dánsko, Lotyšsko, Slovensko) úspěšně složily kvalifikační zkoušky. Poslední místo pak připadlo pořadatelské zemi a po vzoru Jižní Koreje v roce 2018, také Čínu čekal olympijský hokejový debut. Odstoupení NHL z mezinárodního sportovního svátku muselo v čínských funkcionářích vyvolat ambivalentní emoce. Nic naplat, ZOH v Pekingu tím především pro zámořské fanoušky ztratily na atraktivitě, zároveň ale pokleslo riziko, že čínský výběr na domácím ledě schytá debakly jak z dob hokejového dávnověku. Říše středu ostatně v hokejovém vývoji za ostatními zeměmi o pěkných pár desítek let zaostávala.

Vypomoci si tedy musela naturalizací zahraničních hráčů, kdy čínské občanství získalo devatenáct rodáků z Kanady, Ruska a USA. Všichni do jednoho hráli za HC Kunlun Red Star v ruské KHL a z hlediska sehranosti tak měla čínská reprezentace náskok oproti všem ostatním výběrům. Pokud jde ale o výsledky, žádná velká sláva to nebyla. Z šedesáti utkání poslední kompletní sezóny Rudá hvězda zvítězila jen ve třinácti, se skóre 139:213 a 34 body obsadila poslední místo ve východní konferenci a předposlední v celé soutěži.

Čínská reprezentace do svých sítí touto „výpomocí“ ulovila i několik hráčů se zkušenostmi s NHL. Nejhlubší stopu do kronik zámořské soutěže otiskl kapitán Brandon Yip (174 zápasů, 56 bodů). Ve stopách svého otce se vydal i syn Chrise Cheliose, legendárního amerického obránce a účastníka her v letech 1998-2006. Už ale ne jako Jake Chelios, nýbrž coby Jieke Kailiaosi. Změna jména totiž byla součástí naturalizačního procesu, zajímavá to výzva pro komentátory sportovních přenosů.

Čínský výběr v základní skupině narazil na Kanadu i USA a hokejoví fanoušci se nikdy nedozví, jak by obstál proti Sidneymu Crosbymu nebo Austonu Matthewsovi. To Češi se měli postupně utkat s Dánskem, Švýcarskem a Ruskem.

Úvod skupiny ve znamení defenzivy, gólová exploze na konec

Do olympijského turnaje v Pekingu čeští hokejisté vstoupili utkáním s Dánskem. Díky gólovému diferenciálu jako jednomu z tradičních tie-breakerů mohl mít každý vstřelený i inkasovaný gól vliv na průběh turnaje. Jestli jsme si v některém zápase měli vylepšit skóre, byl to ten se seveřany. Ti se 73 let po založení vlastního hokejového svazu chystali na svou olympijskou premiéru, nejvyšší úrovně MS v hokeji se účastnili již od roku 2003. Dvakrát zde vybojovali osmé místo.

A právě v základních skupinách světových šampionátů jsme na dánské hokejisty v minulosti osmkrát narazili, z toho šestkrát vítězně. Avšak poslední čtyři zápasy dospěly až do samostatných nájezdů a v nich už byla bilance vyrovnaná. V Pekingu tak na české hráče čekal možná papírově nejslabší, ale stále nepříjemný soupeř. Dánskou ofenzivu táhli zkušení forvardi Frans Nielsen a Mikkel Boedker, autoři 800 zápisů do kanadského bodování z více než 1 600 utkání NHL. Na drtivém útočném tlaku však hokejoví nástupci vikingů svou hru nezakládali.

„Oni mají dobrý obranný systém. Vlastně po celý zápas brání a pak čekají na jednu, dvě šance, které promění,“ přibližoval obránce David Sklenička krátce před startem turnaje pro Českou televizi. Průběh zahajovacího zápasu tím vystihl vcelku přesně. Jen to čekání na šance netrvalo příliš dlouho.

Poprvé sice zahrozili v červeném hrající Češi, již ve čtvrté minutě se střela Lukáše Sedláka svezla po brankové čáře. První gólová radost ale patřila hráčům v bílém. Když Lauridsenova střela švihem od kruhů i díky teči bránícího hráče proplachtila za Hrubcova záda, psala se 12. minuta. To byla Skleničkou prorokovaná první proměněná šance, do té druhé se dostal Frans Nielsen. V 18. minutě, zhruba v polovině české přesilovky, dánský vlajkonoš ze zahajovacího ceremoniálu vystihl českou rozehrávku a rychle kvapil k Hrubcově svatyni. Jakub Jeřábek si vypomohl nedovoleným zákrokem a sudí nařídili trestné střílení. To Nielsen proměnil chladnokrevně provedenou kličkou do bekhendu, Dánové po první třetině vedli 2:0. Na střely jsme přitom zvítězili 17:4.

V nouzi poznáš kapitána. Na rozdíl jediného gólu nás po necelých čtyřech minutách druhé části přiblížil Roman Červenka; přesnou ranou zápěstím docílil svého šestého gólu v olympijské kariéře. Čeští kapitáni se prosadili už v zahajovacích zápasech her v Naganu (Růžička), Salt Lake City (Jágr) i Vancouveru (Eliáš) a všechna tato utkání jsme vyhráli. V Pekingu, Červenkově trefě navzdory, naši hokejisté stadion opouštěli se sklopenou hlavou. Žádný další gól už nepadl, Dánsko svůj olympijský debut zvládlo a porazilo favorita výsledkem 2:1. Hlavním hrdinou byl 34letý brankář Sebastian Dahm, jenž zastavil 39 z 40 českých střeleckých pokusů.

Česko vs Dánsko 1:2 (0:2, 1:0, 0:0)

• Branky ČR: 23:45 Červenka (Kovář)
• Branky Dánska: 11:21 Lauridsen, 17:23 Nielsen (TS)
• Brankáři: Hrubec - Dahm
• Střely: 40 - 17
• Trestné minuty: 2 - 6

„Měli jsme dost střel, ale potřebujeme provést nějaké úpravy, abychom zlepšili jejich kvalitu,“ shrnul šokující prohru hlavní trenér Pešán. Jestliže jsme chtěli pomýšlet na přímý postup, plný bodový zisk v druhém turnajovém zápase se Švýcarskem se rovnal povinnosti. Na ledě National Indoor Stadium proti nám stanul soupeř, se kterým jsme se na ZOH poprvé utkali již v roce 1924. V novodobé historii jsme na zemi helvétského kříže v základních skupinách narazili třikrát a v Turíně (2:3) i Soči (0:1) nás Švýcaři perfektně zaskočili. Až v Pchjongčchangu jsme zvítězili 4:1, když českou kanonádu režíroval dvougólový Michal Řepík.

V Pekingu gólový účet otevřel Jiří Smejkal, do vedení jsme šli již v páté minutě a z úvodního tlaku jsme vytěžili celkem osm střel. Pak se ke slovu dostali Švýcaři, kteří v deváté minutě zužitkovali hned první přesilovou hru v zápase. Skóre srovnal Gaetan Haas. Jestliže začátek nasvědčoval vzájemné přestřelce, ve zbytku základní hrací doby i v pětiminutovém prodloužení hokejisté pálili slepými. Zápas dospěl k samostatným nájezdům s velkým přispěním dobře chytajících brankářů, Šimonu Hrubcovi a Leonardu Genonimu statistici napočítali 24 a 35 úspěšných zákroků.

Průběh dovednostní disciplíny kopíroval vývoj utkání. Již v první sérii se na české straně prosadil David Krejčí, tahoun extraligové Olomouce se pod pěti kruhy trefil po dlouhých osmi letech. A to bylo vše, žádný další gól už diváci přímého hokejového přenosu neviděli a Češi si po vítězství 2:1 po nájezdech připisují dva body do tabulky skupiny B. Česká reprezentace na první výhru v sezóně čekala až do osmého zápasu.

„Před touto sezónou jsem (samostatné nájezdy) neměl rád, ale řekl jsem svému trenérovi v Avangardu, že si v nich nevěřím a tak jsme tento problém museli vyřešit. Během sezóny jsem v trénincích čelil možná tisícovce nájezdu a teď už se v nich cítím líp,“ pochvaloval si po zápase český brankář Hrubec. Že na něj švýcarští nájezdníci i na unaveném ledu vyzkoušeli pět blafáků do bekhendu? Kdo ví, možná se takový poznatek ještě může hodit v dalším průběhu turnaje.

Česko vs Švýcarsko 2:1 s.n. (1:1, 0:0, 0:0, 0:0)

• Branky ČR: 04:33 Smejkal (Klok, Zohorna), rozh. nájezd Krejčí
• Branky Švýcarska: 08:34 Haas PP (Andrighetto)
• Brankáři: Hrubec - Genoni
• Střely: 36 - 25
• Trestné minuty: 10 - 4

Posledním skupinovým zápasem bylo utkání s obhájci zlata z Ruska, toho času opět vystupujícími pod neutrální vlajkou. S výjimkou roku 2014 jsme po osamostatnění na Rusy narazili na všech olympijských turnajích, dvě česká vítězství vyústila v zisk zlata v Naganu, resp. bronzu v Turíně. V Pekingu východní hokejoví rivalové do zápasu vstupovali s jistotou vítězství ve skupině a přímého postupu do čtvrtfinále, proti Švýcarům (1:0) i Dánům (2:0) brankář Ivan Fedotov zavřel klec. Rusy navíc táhlo hned sedm zlatých medailistů z pchjongčchangských her, obránce Vojnov pamatoval i domácí olympiádu v Soči.

Očekávání se tak opírala o dva základní pilíře: Češi do zápasu vstupovali jako jasní outsideři a střelci se měli prosazovat poskrovnu. V reálu jsme však zvítězili v gólově nejbohatším utkání celého turnaje, které se stalo jeho ozdobou. Po prvním dějství platil smírný stav 1:1, kdy na Tkačovovovu úvodní trefu odpověděl Tomáš Kundrátek v první české přesilovce. Početní výhody sehrály důležitou roli především ve druhé třetině.

V ní se nejprve prosadil Nikita Nestěrov, načež dvě a půl minuty před koncem dostali příležitost i Češi. A to rovnou pětiminutovou; Dmitrij Voronkov trefil skloněného Lukáše Sedláka loktem do hlavy. Sice nešťastně, avšak pro rozhodčí dostatečně jasně, aby zákrok klasifikovali jako hrubý prohřešek proti hokejovým pravidlům a ruského forvarda poslali předčasně do sprch.

V dlouhé, druhou sirénou rozdělené přesilovce mohli čeští hokejisté vstřelit libovolné množství gólů. Jako například dva, o které se ještě před přestávkou postarali David Krejčí a Michael Špaček. Po dvou třetinách jsme vedli 3:2, obě přesilovkové trefy od sebe dělilo pouhých 35 sekund.

Zkraje třetí části, těsně po konci power-play, naše vedení navýšil Lukáš Klok. Rusové se ovšem vzepřeli a šňůrou tří tref během necelých pěti minut výsledek zvrátili. Rázem jsme to byli my, kdo tahal za kratší konec provazu. Takový stav ale platil pouze půl minuty, než Tomáš Hyka v divácky nesmírně atraktivním zápase srovnal skóre na 5:5. Takové na výsledkové tabuli svítilo i po šedesáti minutách.

A také po většinu pětiminutového prodloužení, jehož druhou polovinu jsme mohli odehrát v početní výhodě. Když už se Nikišin pomalu chystal na led, Libor Šulák přesilovku využil a zajistil tím české vítězství 6:5 po prodloužení, pouhých 31 sekund před vypršením nastaveného času.

Česko vs Sportovci ROV 6:5 p.p. (1:1, 2:1, 2:3, 1:0)

• Branky ČR: 12:37 Kundrátek PP (Červenka, Stránský), 38:41 Krejčí PP (Červenka, Kundrátek), 39:16 Špaček PP (Šulák, Sobotka), 43:14 Klok (T. Zohorna, H. Zohorna), 48:57 Hyka (Sedlák, Krejčí), 64:29 Šulák PP (Krejčí)
• Branky Ruska: 04:33 Tkačov (Gusev, Nestěrov), 32:19 Nestěrov (Gusev, Plotnikov), 43:50 Semjonov (Plotnikov, Andronov), 46:43 Gricjuk (Gusev, Tkačov), 48:22 Čibisov (Vojnov, Šipačov)
• Brankáři: Hrubec - Fedotov
• Střely: 41 - 29
• Trestné minuty: 10 - 33

Jedenáct gólů zařídilo jedenáct různých střelců, z těch českých pro web IIHF promluvil mladík Michael Špaček: „Zápasy proti Rusům jsou vždy těžké, ale myslím, že jsme jako tým hráli dobře a to nám zvýší sebevědomí. Je třeba vzít si to pozitivní a soustředit se na další zápas.“

I přes emotivní vítězství bylo jisté, že onen další zápas se uskuteční v osmifinálovém kole. Do čtvrtfinále coby vítězové skupiny zamířili Američané, Finové a Rusko. Cenný odpočinek navíc si vysloužili ještě Švédové coby nejlepší celek z druhých míst. My jsme ve své skupině obsadili až třetí příčku, kromě Rusů nás předstihli i olympijští debutanti z Dánska. V zúčtování napříč skupinami to znamenalo celkovou sedmou příčku a tedy předkolo play-off s desátým celkem. Tím, který jsme v Pekingu už jednou porazili.

Pořadí týmů po základních skupinách

Všechno je jednou poprvé. Češi se zastavili již v osmifinále

Čtyři dny, devadesát šest hodin. Osmifinálový zápas o vše se Švýcarskem začal nezvykle brzy po předchozím vzájemném měření sil, ve kterém nám vítězství v samostatných nájezdech vystřelil David Krejčí. Zatímco my jsme v mezičase absolvovali hokejový thriller s Ruskem v roli soupeřů, Švýcaři museli skousnout hořkou pilulku prohry 3:5 s podceňovaným Dánskem. Sami svůj výkon označili za křečovitý, pod porážku se podepsala i nedisciplinovanost. Jaká to dobrá zpráva ve chvíli, kdy české přesilovkové komando Rusům nasázelo čtyři góly. Domácí fanoušci měli jasno, nic než úspěch a postup do čtvrtfinále nepřicházelo v úvahu.

Okolo desáté hodiny ranní našeho času se tedy v českých domácnostech a kancelářích spokojeně pokyvovalo hlavou, obránce Lukáš Klok v jedenácté minutě svým druhým gólem na turnaji otevřel skóre utkání. Pozitivní zprávou je, že Češi později vstřelili i závěrečnou branku. Už méně radostné jsou desítky minut, které od sebe obě naše trefy dělily.

V čase 14:59 švýcarskou přesilovku zužitkoval Andres Ambühl. Na první trefu pod pěti kruhy si musel veterán šestnácti světových šampionátů počkat až do svých pátých olympijských her. Než hrající legenda švýcarského hokeje radost z premiérového zápasu vstřebala, ruce hráčů v červených dresech zamířily nad hlavu podruhé. Za pouhých třináct sekund se prosadil Killian Mottet a země helvétského kříže rázem vedla 2:1. Ba co hůře, Švýcaři začali zaskočeným Čechům diktovat tempo hry a na střely první část ovládli v poměru devět ku pěti. Z této studené sprchy už se náš tým neoklepal.

I přes několik dobrých šancí na naší straně Denis Malgin, člen all-stars týmu z MS v hokeji do 18 let z roku 2015, v polovině zápasu zvýšil na 3:1. Švýcarské speciální řady fungovaly jako tamní hodinky, šlo o druhou využitou přesilovou hru v řadě. Brankář Genoni v druhé třetině pochytal všech šestnáct střeleckých pokusů a puky úspěšně likvidoval i ve třetí části, kdy v 55. minutě kapitán Raphael Diaz zvýšil na 4:1. O minutu později se prosadil i náš kapitán, Roman Červenka vykřesal jiskřičku naděje gólem z přesilové, hrou bez brankáře podpořené hry. Naše klec zůstala opuštěná i v posledních třech minutách zápasu, červené světlo už ale brankoví rozhodčí nerozsvítili ani na jedné straně. Bylo rozhodnuto, Češi prohráli 2:4 a z olympijského turnaje vypadli v osmifinále. Švýcaři naopak mohli slavit postup mezi nejlepší turnajovou osmičku.

Česko vs Švýcarsko 2:4 (1:2, 0:1, 1:1)

• Branky ČR: 10:08 Klok (Knot, Červenka), 55:59 Červenka PP (Krejčí, Kovář)
• Branky Švýcarska: 14:59 Ambühl PP (Thürkauf, Corvi), 15:12 Mottet (Hollenstein, Diaz), 29:53 Malgin PP (Alatalo, Andrighetto), 54:57 Diaz (Andrighetto, Herzog)
• Brankáři: Hrubec - Genoni
• Střely: 33 - 18
• Trestné minuty: 6 - 4

Náš obsáhlý seriál v tomto bodě zmapoval 102 let olympijského hokeje. Českoslovenští a později čeští hokejisté za tu dlouhou dobu chyběli pouze na jediném turnaji (1932 v Lake Placid), žádná jiná reprezentace toho pod pěti kruhy neodehrála tolik. A hle, právě v Pekingu jsme byli svědky nejhoršího olympijského výsledku v dějinách našeho hokeje. Kam až paměť a historické prameny sahají, česká vlajka vždy zdobila nejhůře sedmé místo, v moderní éře se závěrečným play-off od her v Albertville 1992 jsme si vždy zahráli alespoň čtvrtfinále.

V Pekingu naše vystoupení trvalo nejnižší možné čtyři zápasy a nároční čeští fanoušci rázem skloňovali slova jako blamáž, potupa. Osmifinálový zápas, kde Švýcaři proměnili čtyři z pouhých osmnácti střeleckých pokusů, byl jen tečkou za mdlým turnajovým výkonem, k jehož málu světlých okamžiků patřila do vítězného konce dovedená přestřelka s Ruskem. V prvních hodinách po vyřazení mohla dát česká veřejnost průchod své pověstné kreativitě, jak se stalo například na facebookovém profilu Fanoušci úspěchu. Pak už ale veřejnost začala žádat hlavy. A její hlas byl vyslyšen.

Foto: Facebook / Fanoušci úspěchu

Jestliže 24. února 1998 české noviny informovaly o nezapomenutelném návratu čerstvých zlatých olympioniků do vlasti, na den přesně o 24 let později titulní stránky sportovních rubrik plnila zpráva o odvolání hlavního trenéra Filipa Pešána. Na předčasném konci hokejového lodivoda se jednomyslně shodlo všech deset přítomných členů výkonného výboru hokejového svazu. „Rozhodnutí se odvíjelo od výsledků na mistrovství světa a olympijských hrách. Na obou akcích jsme měli hrát o medaile, ale nepovedlo se nám to,“ komentoval sesazení mladého kouče generální manažer Petr Nedvěd, jenž svou pozici naopak udržel.

Nebyla snad chyba právě v přemrštěných očekáváních? Medaili z velkých akcí česká reprezentace naposledy vybojovala na MS 2012. Z mnoha míst zaznívala kritika mládežnického systému, čeští talenti vyklízeli přední pozice na vstupním draftu NHL. Pro reprezentační áčko byla sezóna 2021/22 až do (a včetně) olympijského turnaje zcela tristní, lépe si vedly i naše hokejistky, které při svém debutu pod pěti kruhy vystoupaly až na sedmé místo.

Za čtyři zápasy lze stihnout i více než jen ztratit iluze. Týmovou produktivitu v Pekingu ovládl Roman Červenka, 5 kanadských bodů (2+3) znamená nejlepší osobní výsledek ze čtyř kapitánových olympijských účastí. Průměru bod na zápas dosáhl i další veterán David Krejčí (1+3), obránce Lukáš Klok zapsal solidní bilanci 1+2. Na svá čísla by naopak raději zapomněl Šimon Hrubec, 86,52% úspěšnost zákroků jej mezi všemi strážcemi svatyň řadila na předposlední příčku.

V dalších dnech po odvolání Filipa Pešána vyšlo najevo, že vedení české reprezentace hodlá vůbec poprvé v historii vsadit na zahraničního hlavního trenéra. Dvaašedesátiletý Fin Kari Jalonen ihned po nástupu do funkce prohlásil, že jeho cílem je dovézt zlato z mistrovství světa – je otázkou, zda takové ambice reflektují realitu. Vcelku jasně lze naopak dovodit zdroj inspirace reprezentačního vedení. Stačí se podívat k našim bývalým federálním partnerům, kteří se zahraničním lodivodem u kormidla v Pekingu dokráčeli ke svému největšímu olympijskému úspěchu.

Štafetu přebírají Slováci

Když ne našim, čeští fanoušci mohli po osmifinálovém vyřazení držet palce slovenským hokejistům. Jako hlavní trenér je vedl Kanaďan Craig Ramsay, muž s bohatými zkušenostmi z NHL; jako hráč v nejlepší světové lize odehrál 1070 zápasů, dalších 156 utkání strávil na střídačce v pozici hlavního kouče. Ramsay se slovenského národního týmu ujal v roce 2017, ale na průlomový výsledek stále čekal. Na ZOH v Pchjongčchangu Slovákům vystavili stopku Američané, kteří v osmifinále zvítězili jednoznačně 5:1. Ve výsledku to znamenalo celkovou jedenáctou příčku mezi dvanácti účastníky.

To v Pekingu naši sousedé klíčové utkání zvládli. Přestože základní skupinu po porážkách 2:6 s Finskem a 1:4 se Švédskem a následné výhře 5:2 nad Lotyšskem zakončili s negativní bilancí, v osmifinále Slováci porazili Němce 4:0 a postoupili tak mezi nejlepší turnajovou osmičku. V dalším kole je vyzvali odpočatí Američané, nejlepší tým po základní části. Na srovnání účtů za hry v Pchojngčchangu to podle předzápasových kurzů nevypadalo, první ze čtyř čtvrtfinálových zápasů se ale proměnil v parádní hokejový thriller se šťastným koncem pro outsidera.

Už během základních skupin se ve velkém skloňovalo jedno jméno: Juraj Slafkovský. Teprve sedmnáctiletý hráč, toho času první sezónou hrající za dospělé áčko TPS Turku ve finské lize, zařídil oba slovenské góly v zahajovacím utkání s reprezentací svého zaměstnavatele. Stal se tak prvním 17letým olympijským střelcem od roku 1984, kdy se takto mladý trefil Kanaďan Eddie Olczyk. Ba co více, Slafkovský se prosadil i v zápase se Švédskem a až v utkání s Lotyšskem slovenský výběr poznal jiného střelce (i když i zde se Juraj pod výhru podepsal jedním gólem).

Slafkovský zažíval výjimečný turnaj, a přestože v osmifinále proti Německu vyšel gólově naprázdno, před začátkem čtvrtfinále USA vs Slovensko se pyšnil průměrem jedné vstřelené branky na zápas. K potvrzení svého střeleckého apetitu v dalším klíčovém měření sil mladík s dvacítkou na dresu potřeboval pouhých dvanáct minut. Přesná střela zápěstím z mezikruží neomylně zamířila za záda brankáře Manna, Slafkovský svou pátou trefou na turnaji upevnil vedení v tabulce střelců.

Američané srovnali až v poslední minutě úvodní části, gólu předcházelo rychlé přenesení hry z vlastní obranné třetiny. Devět minut po změně stran přišla i druhá trefa a stav 1:2 z pohledu Slováků platil i minutu před koncem utkání. Tou dobou už se hráči v bílém při své hře bez brankáře usadili v útočné třetině s vírou, že závěrečná sprška střel bude obsahovat i tu vyrovnávací. A tak se i stalo, pouhých 44 sekund před poslední sirénou vstřelil vytoužený a zároveň vydřený gól Marek Hrivík. Slovenský kapitán tím uzavřel brankový účet pro základní hrací dobu i prodloužení, zápas dospěl k samostatným nájezdům. Oba gólmani tou dobou za sebou měli přes třicet úspěšných zákroků, ty nejdůležitější ale teprve měli předvést.

V prvních třech sériích se jim to dařilo, až ve čtvrtém kole se jako první prosadil nejlepší útočník posledního světového šampionátu Peter Cehlárik. Americký kapitán Andy Miele se tím ocitl pod tlakem, který neustál. Střela se zastavila o Rybárův beton, Slováci porazili favority a postoupili do medailových soubojů.

V semifinále se tím objevili teprve podruhé ve své samostatné historii, na ZOH 2010 ve Vancouveru se museli spokojit se čtvrtým místem. Tehdy se družstvo opíralo o výkony Pavola Demitry, Zdena Cháry, Mariána Hossy či Jaroslava Haláka, nyní tým táhli jiní hrdinové. Už dávno ne „bezejmenní“, s postupem do semifinále už dříče výběru trenéra Ramsayho dobře znala celá fanouškovská obec. Slovenská výprava už jedno zlato díky slalomářce Petře Vlhové oslavila, mohli snad hokejisté přidat další?

O tom měla rozhodnout další turnajová kola, v cestě stáli už jen dva soupeři. Tím prvním byli Finové, kteří si ve čtvrtfinále hladce poradili se Švýcarskem 5:1. S úlohou favoritů se zdatně popasovali i Olympijští sportovci z Ruska, kteří přehráli Dány 3:1. V napínavém klání dvou hokejových velmocí pak Švédsko porazilo Kanadu 2:0, na první gól si diváci dramatického utkání museli počkat až do 51. minuty.

I přes prazvláštní dynamiku pekingského turnaje bylo vyřazení obou zámořských celků velkým překvapením, v ryze evropské režii se semifinále odehrálo poprvé od roku 2006 a vůbec podruhé v novodobé olympijské historii. Jen Češi u toho tentokrát chyběli, na rozdíl od her v Turíně je mezi nejlepší čtyřkou zastoupili bývalí federální parťáci.

Výsledky čtvrtfinálových zápasů a semifinálové dvojice

Cesta k první slovenské medaili vedla přes severské týmy

Kdo s koho. V semifinále Slovensko vs Finsko naši sousedé narazili na soupeře, který taktéž toužil po prvním olympijském hokejovém zlatu. Finové ho v minulosti už dvakrát měli na dosah, na stříbrných příčkách opouštěli hry v Calgary 1988 a Turíně 2006.

V Pekingu se ostřílený trenér Jukka Jalonen opíral o tým složený z hráčů domácí soutěže, ruské KHL a švýcarské NLA. Patnáct z pětadvaceti hokejistů už oslavilo třicáté narozeniny, kapitán Valtteri Filppula se pyšnil více než tisícovkou odehraných zápasů v NHL i prstenem pro šampiona Stanley Cupu 2008. Zkušenosti stály na straně seveřanů – a ti je po tuhém boji dokázali i zúročit.

Slováci však s favoritem odehráli vyrovnanou partii, které dominovaly výkony obou gólmanů. Patrik Rybár polevil pouze jednou, v šestnácté minutě jej po závaru před brankou překonal Sakari Manninen. Druhý gól, kterým Harri Pesonen pečetil výhru Finska 2:0, padl 39 sekund před koncem zápasu už do prázdné branky. Slovenský sen o zlatu narazil na výstroj brankáře Harriho Sateriho, který pochytal všech 28 střel.

„Pokud chcete zvítězit v podobných zápasech, musíte především bránit, a já myslím, že v tom jsme si vedli extrémně dobře. Slovenští útočníci neměli příliš prostoru. Je to jedna z našich předností, ale samozřejmě bychom raději hráli o něco lépe ofenzivněji,“ pravil po utkání trenér čerstvých olympijských finalistů z Finska. Své svěřence mohl Jukka Jalonen pochválit za disciplinovaný výkon, semifinále odehráli bez jediného vyloučení.

Slovenský útočný žolík Juraj Slafkovský nezdar zčásti přikládal odvrácené štěstěně. „Víte, když na své straně nemáte štěstí, jako se to stalo nám, je to těžké. Ale doufám, že zítra už štěstí mít budeme,“ vyhlížel talentovaný hokejista poslední turnajový zápas. Protože Rusko porazilo Švédsko 2:1 po nájezdech, na Slováky jako poslední vyzyvatel čekal další severský tým.

Přestože tomu výsledek neodpovídal, tým Tre Kronor byl v semifinále s Ruskem tím lepším a na celém turnaji se prezentoval sympatickou útočnou hrou. Jako například v druhém zápase základních skupin, kde i díky třem trefám v první třetině porazil Slováky 4:1. O osm dní později si stejné celky zahrály o třetí nejcennější kov, utkání o bronz mezi Švédskem a Slovenskem začínalo v sobotu 19. února 2022 krátce po druhé hodině odpolední našeho času.

Zisk historicky prvních olympijských medailí coby motivace podceňovaného týmu byla zřejmá. A tomuto společnému cíli Slováci podřídili vše. Po bezgólové první třetině brankový účet ve 24. minutě otevřel Juraj Slafkovský, za necelých devět minut na něj v přesilové hře navázal Samuel Takáč. Patrik Rybár si v mezičase připsal několik důležitých zákroků, ta největší výzva na něj ale stále teprve čekala.

Ve třetí části v sobě totiž hráči tří korunek našli zbytky sil a nadechli se k závěrečnému náporu. Ten mělo ještě umocnit odvolání brankáře dvě minuty před koncem, krátce po začátku této power-play se Pontus Holmberg ocitl ve velké šanci. O puk však při kličce do bekhendu přišel, zmocnili se jej soupeři a jen za několik okamžiků se červené světlo rozsvítilo na druhé straně. Kdo jiný? Do prázdné brány se trefil Juraj Slafkovský, za dalších dvacet sekund odkrytou klec trefil i Patrik Regenda. Slováci vyhráli 4:0 a v Pekingu získali bronzové medaile. Oslavovali je, jako by byly z kovu ještě cennějšího.

Podobně jako český tým v Naganu, i Slováky na nejvyšší příčky dovedl soudržný týmový výkon. A podobně jako naše hráče po návratu z Japonska, i slovenské hokejisty po příletu vítaly zaplněné ulice jejich vlasti.

V centru oslav se ocitli původně nečekaní hrdinové, ať už sedmnáctiletý kanonýr Slafkovský, nebo gólman Patrik Rybár, jenž v rozhodujícím utkání pochytal 28 švédských střel – před startem olympiády přitom ve slovenské brankářské hierarchii zaujímal až třetí pozici. Na ramenou ale mohli slovenští hokejoví příznivci nosit také trenéra Ramsayho. Ten sám před výkonem svých svěřenců především v závěrečné dvacetiminutovce hluboce smeknul. I přes jazykovou bariéru s hráči našel společnou, ryze hokejovou řeč.

Finové své první zlaté finále odehráli s ledovým klidem

Slováci už si své „Nagano“ prožili, den poté dostali příležitost jejich semifináloví přemožitelé. Finové do finále s obhájci zlata z Ruska vstupovali s gólovým diferenciálem +13 (20:7) a tedy i nejlepším skóre ze všech zúčastněných zemí. Jen málokdo očekával, že by se brankový rozdíl měl v posledním zápase nějak výrazně měnit. Vše nasvědčovalo tuhé defenzivní bitvě, což pro stránky IIHF potvrdil i švédský trenér Johan Garpenlov coby nezaujatý pozorovatel: „Bude to další těsný, obranný zápas. Potkají se dva velké a silné týmy, které se nejprve starají o svou vlastní obrannou třetinu a navíc mají některé nadané útočné hráče. Nemyslím, že by v utkání padlo mnoho gólů, ale bude to dobré finále.“

Slova bývalého křídelního útočníka se naplnila. Gólů bylo k vidění tak akorát – po jednom v každé třetině. Jako první se prosadil Michail Grigorenko, když v osmé minutě využil první ruskou přesilovku. Autorem vyrovnácí trefy ze 24. minuty byl obránce Ville Pokka, po dvou třetinách platil nerozhodný stav 1:1. Do třetí části oba celky nastupovaly s vědomím, že příští gól může mít cenu zlata. Více po něm dychtili severští hokejisté, kteří Rusy v prvních dvou třetinách přestříleli 21:14.

A za svou aktivitu byli odměněni velmi rychle. Již po jedenatřiceti sekundách třetí části Marko Anttila vystřelil kousek od modré čáry a jeho pokus umně tečoval útočník helsinského Jokeritu Hannes Bjorninen – ten samý hráč, jehož vyloučení v úvodní dvacetiminutovce Rusové potrestali vedoucím gólem. Hned zkraje třetí třetiny se Finové ujali vedení 2:1 a v dalších minutách se rozhodli celému světu ukázat, že zlaté medaile mají po zásluze zamířit na sever.

Jakýkoli nápor v neutrálních bílých dresech hrajících Olympijských sportovců z Ruska Suomi rázně odmítli, za celou závěrečnou část je pustili k pouhým třem střelám, sami si dokázali vytvořit nebezpečné šance. Při rozdílu jediného gólu samozřejmě můžeme hovořit o dramatu do poslední sekundy, v reálu si ale severští hráči vítězství pohlídali a po závěrečné siréně mohli začít slavit zisk historicky prvního olympijského zlata pro finský hokej. Celkově Suomi ukořistili již sedmý cenný kov (čtyřikrát bronz, dvakrát stříbro), z toho čtvrtý z pěti posledních olympiád.

„Jen těžko se hledají slova, ale dosáhli jsme toho, pro co jsme si sem přijeli,“ soukal ze sebe obránce Sami Vatanen, jeden z hlavních strůjců historického úspěchu. Přímo v hledišti haly National Indoor Stadium mu mimochodem oficiálně přihlíželo pouze 1288 diváků, i finálový zápas se musel řídit přísným covid protokolem a odehrál se jen před zlomkem maximální dvacetitisícové kapacity.

Budiž – o to bujařejší byly oslavy po příletu do země tisíce jezer. I přes silnou sněhovou vánici a v teplotách pod bodem mrazu se na tribunách helsinského olympijského stadionu sešlo maximálně povolených dvacet tisíc fanoušků, aby vzdalo hold svým novým národním hrdinům. Počty v ulicích slavících Finů lze dohledat jen stěží. Potlesk na otevřené scéně sklízely i finské hokejistky, které si z Pekingu přivezly bronz. Pro severské příznivce nezapomenutelné výjevy, jejichž datum je podle poučky Jára Cimrmana navíc snadno zapamatovatelné. Hráči se totiž do vlasti vrátili 22. 2. 2022.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 2022

MVP Juraj Slafkovský – nejmladší hráč turnaje i tím nejlepším

O medailovém pořadí se rozhoduje přímo na ledě, o držitelích individuálních scén pak v kuloárech. Turnajový direktoriát i zástupci médií tentokrát byli zajedno, nejužitečnějším hokejistou ZOH v Pekingu se stal Juraj Slafkovský, jenž si zcela pochopitelně našel cestu i do all-stars výběru.

Proč? Především díky sedmi gólům v sedmi utkáních, což stačilo na vítězství v tabulce střelců i v celkovém kanadském bodování. A samozřejmě také díky dravému hernímu projevu, který byl jednoznačně ozdobou střelecky jinak chudší olympiády. Sám sedmnáctiletý Slafkovský se podepsal nejen pod více než třetinu slovenských tref, ale vsítil i 5 % všech gólů na celém turnaji. Ve 30 zápasech bylo mimochodem k vidění pouze 152 zásahů, z velké části díky heroickému výkonu dalšího slovenského bronzového medailisty.

Zařazení Patrika Rybára do all-stars týmu má zkrátka své opodstatnění, původní slovenská trojka se na ZOH v Pekingu pyšnila neuvěřitelnými statistikami. Šest startů, průměr 0,86 obdržených gólů na zápas a 96,6% úspěšnost zákroků? Taková čísla dokonce těsně překonávají statistiky Dominika Haška ze zlatého naganského turnaje, kde se důležité ukazatele zastavily na hodnotách 0,97, respektive 96,1 %.

• G – Patrik Rybár (Slovensko)
• D – Mikko Lehtonen (Finsko), Jegor Jakovlev (Rusko)
• F – Juraj Slafkovský (Slovensko), Sakari Manninen (Finsko), Lucas Wallmark (Švédsko)

Kanadské bodování hokejového turnaje na ZOH v Pekingu

Xiexie & zaijian Beijing, ciao Milano. Tímto se loučíme s v pořadí již pětadvacátým mužským hokejovým olympijským turnajem, ten další proběhne na Zimních olympijských hrách 2026 v Miláně. Finové na něj vůbec poprvé zamíří jako obhájci zlaté medaile, Slováci se budou snažit navázat na premiérový bronzový úspěch. Budou jim v tomto snažení pomáhat hokejisté z NHL, mezi něž by se tou dobou měl řadit i pekingský MVP Slafkovský? Odpověď podle všeho přinesou až další roky, momentálně se NHL a hráčská asociace NHLPA soustředí na přípravu obnoveného Světového poháru v hokeji. Proběhnout by měl v roce 2024, osm let po doposud poslední edici.

Ať už bude budoucnost vypadat jakkoli, na koronavirovými omezeními sešněrovaných hrách v Pekingu olympijský hokej vstoupil do druhého století své existence. Tu celou jsme v našem obsáhlém seriálu podrobně zmapovali a na závěr nám dovolte rozloučit se zjednodušenou tabulkou historického pořadí národů. Takovou, která v duchu upraveného olympijského hesla „Rychleji, výše, silněji – společně“ ignoruje dějinné zvraty a sjednocuje úspěchy jednotlivých zemí. Takovou, kde Česko v součtu s výsledky z československých dob dosáhlo na desítku cenných kovů. A takovou, ve které se nejnověji objevuje i samostatné Slovensko – jako desátá země, která v historii ledního hokeje na olympijských hrách dosáhla na medaili.

Medailové pořadí na olympijských hrách - lední hokej muži (1920-2022)