Fibonacciho sázkový systém 🌀 proč nefunguje?

V tomto článku se podíváme na zoubek jednomu z progresivních sázkových systémů, který se nazývá Fibonacci. Proč tento systém experti nedoporučují a je používání teorie Fibonacciho posloupnosti vůbec v souladu se zásadami zodpovědného sázkaře?

Foto: Shutterstock

Fibonacciho čísla – řada

Sázkový systém Fibonacci se jmenuje podle Fibonacciho řady, či posloupnosti. Ta začíná dvěma jedničkami za sebou, každé další místo v řadě je pak vždy součtem dvou čísel předchozích (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89). Tato čísla se v matematice někdy označují jako Fibonacciho čísla.

Základem systému je navyšování sázek v případě prohry právě podle této řady. Druhé důležité pravidlo systému je, že sázíme pouze na remízy. Abychom byli ještě konkrétnější –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vybírají se jen remízy, na které je vypsaný kurz vyšší než 2,618.

Využívat lze kurzovou nabídku pouze od legálních a v ČR licencovaných sázkovek. Těch je na trhu dostatek, většina z nich navíc nabízí bonus zdarma za online registraci:

Systém Fibonacci je založený na teorii z roku 1989, podle které mají bookmakeři těžší práci při předpovídání remíz a dávají tím u remízových výsledků větší prostor sázejícím najít výhodnou sázku.

V praxi však tento systém (stejně jako systém Martingale) nefunguje, jelikož sázkařský bankroll není nekonečný. Automatické navyšování vkladů po prohrané sázce navíc odporuje zásadám rozumného sázení a základní hráčské zodpovědnosti.

Jak funguje systém Fibonacci v praxi?

Pojďme si nyní teorii vysvětlit na příkladu z anglické Premier League. V sezoně 2011/2012 tam skončilo remízou 93 z 380 utkání, tedy 24,5 zápasů. Shodou okolností měly všechny kurz na remízu vyšší, než je pro tento systém požadovaná hodnota (již zmíněných 2,618).

Pokud bychom sázeli podle Fibonacciho řady, uspěli bychom teoreticky v průměru každý čtvrtý zápas. To odpovídá ve Fibonacciho řadě číslu 3. Průměrný kurz na remízu ve všech zápasech byl 4,203 a průměrná výhra by tedy byla 12 609 jednotek (po vynásobení kurzu číslem 3). Po odečtení nákladů (1+1+2+3) bychom dosáhli čistého zisku 5 609 jednotek.

Po 308 zápasech bychom tak teoreticky z jedné jednotky vytvořili zisk 520 jednotek. To je však jen čistá teorie, která je do praktického života jen ztěží překlopitelná. Pojďme se podívat, proč tomu tak je, a proč je tento systém de facto nepoužitelný.

Nevýhody systému Fibonacci

I když se na první pohled systém Fibonacci může zdát jako funkční strategie, i on má svá velká omezení a úskalí. Třeba náš příklad s anglickou ligou bychom v praxi vůbec nemohli uskutečnit, protože pro aplikaci Fibonacciho systému potřebujeme znát výsledek naší předchozí sázky a nemůžeme tak sázet na souběžně hraná utkání.

Klikněte zde a založte si účet u Tipsportu

Mohli bychom si tak určit scénář, že budeme sázet pouze na výsledky zápasů jednoho klubu, ale tady narážíme na další úskalí. Manchester United v sezoně 2008/2009 odehrál bez remízy celých 20 zápasů.

Na 21. zápas bychom už museli sázet 10 946 jednotek a dohromady už bychom měli ve hře 28 656 jednotek a to všechno bychom riskovali pro průměrný zisk ve výši pouhých 21 jednotek.

To hovoří za vše. Verdikt naší Školy sázení je tedy jasný: Fibonacciho systém není vhodné používat, není to v souladu se zodpovědným hraním a sloužit by tak měl čistě jako teoretická zajímavost pro nadšence do matematických pravděpodobností.

Přesto, že systém Fibonacci je o něco méně riskantní než systém Martingale, platí zde stejný princip omezení. Dříve či později by sázkař zkoušející prorazit s tímto systémem velmi tvrdě narazil na strop v podobě omezené výše bankrollu nebo limitu ze strany sázkové kanceláře.

Fibonacciho retracement v sázení nevyužijete

V souvislosti s Fibonacciho spirálou lze narazit i na termín Fibonacciho retracement. Jde o technický indikátor používaný v obchodování s cennými papíry. V kurzovém sázení ale žádné využití nemá.