Historie Mistrovství světa ve fotbale (1.) – jak to začalo

Fotbal je nejpopulárnější sport na Zemi. Tato hra dokáže spojit nejrůznější kultury, překonává jazykové bariéry. Hoďte mezi děti ze všech koutů světa fotbalový míč a rázem si budou rozumět. I proto fotbalové mistrovství světa pohlcuje miliardy lidí a patří mezi největší události v naší společnosti. A tak vás zveme, abyste spolu s námi prošli kompletní historií FIFA World Cup. V prvním díle se podíváme na to, jakou cestu musel mezinárodní fotbal ujít, aby nejslavnější sportovní turnaj na světě vůbec vznikl.

Počátky mezinárodního fotbalu – FIFA vstupuje na scénu
Olympijská měření – Vánoční příměří 1914
Československý protest – Uruguay dominuje
Je to tu: v roce 1930 bude Mundial

následující díl >>

Foto: AGIF/Shutterstock.com

Počátky mezinárodních fotbalových zápasů

Novodobá podoba fotbalu se začala rozvíjet ve druhé polovině 19. století. Stejně jako u řady jiných sportů bychom také kořeny kopané našli v Anglii, odkud se dynamická hra rychle dostala do celého světa. Britští emigranti ji šířili nejen do Evropy, ale i na ostatní kontinenty. A už v roce 1872 došlo na první oficiální mezinárodní zápas. Skotové se tehdy střetli s Anglií, glasgowský Hampden Park se však branky nedočkal.

Fotbal byl ovšem opomenut v programu prvních novodobých Olympijských her v Aténách v roce 1896. O čtyři roky později už ale fotbalový turnaj na pařížských Hrách nechyběl. Zúčastnily se jej ovšem pouze tři celky – Velká Británie, Francie a Belgie. Odehrála se tedy jen dvě utkání. Britové porazili Francouze 4:0 a ti poté zdolali Belgičany 6:2. Medaile se tehdy neudělovaly, zlato v historických zápisech však náleží Britům.

Na scénu vstupuje FIFA

S rostoucí popularitou fotbalu se začala rozmáhat také mezistátní klání, a proto tato hra potřebovala asociaci, která by se starala právě o mezinárodní utkání. Kontinentální evropské země se ale nemohly dohodnout s Brity. Bez účasti jediné z Home Nations tak v Paříži došlo 21. května roku 1904 ke zrodu Mezinárodní federace fotbalových asociací – FIFA (Fédération Internationale de Football Association).

Tuto instituci posvětilo sedm zakládajících členů – Belgie, Dánsko, Francie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Brzy se připojilo i Německo, britské země nakonec vstoupily do FIFA až o rok později. Ve svých stanovách si FIFA vyhradila právo na pořádání mezistátních zápasů.

Olympijské turnaje nenabízely opravdová mezinárodní měření

Velký mezinárodní turnaj však fotbalu stále scházel. Ani na dalších olympijských hrách v americkém St. Louis nešlo o šampionát v pravém slova smyslu. Olympiáda byla roztažena do několika měsíců a fotbal byl posledním pořádaným sportem; odehrál se až v listopadu 1904.

Znovu se do turnaje zapojily tři týmy, tehdy navíc ještě nešlo o tradiční národní reprezentace. Byly to totiž fotbalové kluby. Kanadský Galt F.C. porazil oba americké soupeře (Christian Brothers College a St. Rose Parish), a díky tomu získal zlatou medaili pro Kanadu. Americké týmy pak mezi sebou dvakrát remizovaly 0:0 a o jejich pořadí rozhodl až třetí vzájemný zápas, v němž Christian Brothers College zvítězili 2:0.

Na následujících Hrách – 1908 v Londýně – už byl fotbalový turnaj uspořádán pod dozorem FIFA. Stále se jej ale zúčastnily týmy zastupující země. Těch bylo osm, včetně dvou francouzských. Vyhráli Britové, kteří ve finále porazili Dány 2:0. Nizozemci stejným výsledkem zdolali Švédy a získali bronz. O čtyři roky později se ve Stockholmu opakovala historie a pořadí na stupních vítězů zůstalo nezměněno.

Na západní frontě klid... a fotbal

Až v roce 1914 uznala FIFA olympijský turnaj jako „mistrovství světa amatérů“. Rozkvět mezinárodního fotbalu ovšem zabrzdila první světová válka, během níž byla pozastavena drtivá většina evropských soutěží. Mnoho hráčů narukovalo na frontu a hřiště byla často zničena či přebudována například na bramborová pole.

I tak se fotbal zapsal do dějin jedné z nejsmutnějších epizod moderní historie. Vyčerpávající zákopová válka na západní frontě nikam nevedla, přesto hrůzné krveprolití pokračovalo. O Vánocích 1914 si ovšem obě strany daly přestávku, když došlo na takzvané „Vánoční příměří“. Němci údajně vyvěsili transparenty s anglickými nápisy „Pokud nebudete střílet, my také ne“. Poté začali vylézat ze zákopů a spojenci je následovali.

V území nikoho si pak vojáci obou znepřátelených stran vyměňovali nejrůznější drobnosti jako tabák a podobně. A také došlo k několika fotbalovým zápasům! Byla to naprosto ojedinělá událost během války. Když se o Christmas Truce dozvěděli vedoucí důstojníci, okamžitě jakékoli budoucí příměří zatrhli pod hrozbou zastřelení.

Čechoslováci došli v Antverpách do finále, medaili ale nedostali

Když se po skončení války v roce 1920 opět konaly olympijské hry, už ve fotbalovém turnaji nechyběli reprezentanti nově vzniklého Československa. A ti v Antverpách sehráli své úplně první mezistátní utkání. Těžko mohli mít lepší premiéru; Jugoslávii vyprášili 7:0 a Čechoslovákům se v turnaji i poté velmi dařilo. V dalším, čtvrtfinálovém, zápase pokořili Nory 4:0 a v semifinále porazili Francii 4:1.

Finálové utkání ale skončilo fiaskem. Českoslovenští hráči v něm prohrávali 0:2 s domácí Belgií a ve 40. minutě po vyloučení levého obránce Karla Steinera opustili hřiště na protest proti předpojatosti anglického rozhodčího Johna Lewise. Olympijský výbor československé mužstvo diskvalifikoval, a proto naši reprezentanti nezískali medaili. Stříbro připadlo Španělům a bronzoví byli už potřetí v řadě Nizozemci.

Uruguay začala psát svou olympijskou historii

Další olympijské hry po dvaceti letech hostila znovu Paříž. Fotbalového turnaje se zúčastnilo 22 týmů a cestu na olympiádu poprvé v historii absolvovala i jihoamerická země – Uruguay. Uruguayci okamžitě získali zlatou medaili, když svých pět zápasů zvládli s impozantním skóre 20:2. Potíže jim činilo pouze semifinále s Nizozemskem, v němž otáčeli z 0:1 na 2:1. Ve finále už ale Uruguay porazila Švýcarsko přesvědčivě 3:0. Třetím místem se nakonec pyšnilo Švédsko.

V roce 1928 se olympijské hry konaly v Amsterdamu. Mezi 17 účastníky si triumf znovu vybojovali Jihoameričané. Ve finále se totiž potkaly Uruguay s Argentinou. Finálový zápas skončil 1:1, a když se skóre ani po prodloužení nezměnilo, musel se o tři dny později odehrát druhý finálový zápas. Uruguay v něm vyhrála 2:1 a obhájila olympijský triumf.

Přesto se pochybovalo o tom, že jsou Uruguayci nejlepšími fotbalisty na světě. Podle pravidel totiž na olympijských hrách mohli startovat pouze amatéři. Přitom v té době už fotbal měl také své profesionální hvězdy. Některé země tak neodehrály olympijské turnaje s nejsilnějším možným národním výběrem.

FIFA konečně zasahuje, Uruguay uspořádá první Mundial!

Olympijská pravidla nadále zůstávala beze změny. Fotbal ale potřeboval své vlastní mistrovství světa; takové, ve kterém by mohli hrát i profesionálové. Do hry tak vstoupila FIFA, která konečně zužitkovala své právo na organizaci mezinárodních profesionálních turnajů.

První šampionát byl pod vedením prezidenta FIFA Julese Rimeta naplánován už na rok 1930 a zúčastnit se ho směla každá z členských zemí FIFA. Těmi ovšem nebyly Anglie, Skotsko, Wales, ani Severní Irsko. Britské země totiž asociaci opustily kvůli sporům o náhrady za účast na olympiádě. První šampionát se tak obešel bez kolébky fotbalu.

Pořadatelstvím historicky prvního MS byla odměněna Uruguay. Bylo to logické, Uruguayci byli úřadujícími olympijskými vítězi, tedy neoficiálními mistry světa. Rok 1930 byl navíc pro Uruguay výjimečný – oslavila v něm sté výročí nezávislosti na Brazílii.

Přesto bylo mnoho zemí, kterým se volba pořadatele nezamlouvala. O tom se ale více dozvíte v příštím díle tohoto seriálu...