Historie Mistrovství světa ve fotbale (4.) – MS 1938

Ve 30. letech 20. století už byl fotbal skutečným fenoménem a zároveň rostla i popularita mistrovství světa. FIFA World Cup se stal světově očekávanou událostí, která měla každé čtyři roky zdobit fotbalovou historii. V roce 1938 se uskutečnil v pořadí třetí šampionát, který mezi 4. a 19. červnem uspořádala Francie. Tehdy asi ještě nikdo netušil, že půjde o poslední MS před dvanáctiletou přestávkou způsobenou katastrofickým vývojem dějin.

Francie pořadatelem – La Guerra a Anschluss
ČSR před Mnichovem – Německý kolaps
Čtyřgólový Wilimowski – Zvládnutá prodloužení
Čtvrtfinálová řežba s Brazílií – Leônidas králem střelců
Finále MS 1938 – Pozzovi „Gli Azzurri“

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/Picture Alliance/Schirner Sportfoto Archiv

Dějištěm Francie, spory mezi Jihoameričany a Evropany pokračovaly

Bohužel ani třetí Mistrovství světa ve fotbale se neobešlo bez diplomatických rozporů. Vypadalo to, že pověstné „oko za oko“ z prvních dvou turnajů uklidní atmosféru mezi oběma kontinenty. Evropané bojkotovali Uruguay 1930 a Jihoameričané jim to o čtyři roky později oplatili vynecháním italského mistrovství.

FIFA ovšem 13. srpna 1936 v Berlíně rozhodla, že MS 1938 uspořádá Francie.

Uruguay s Argentinou byly konsternovány. Jihoamerické země totiž věřily, že dějiště šampionátu se bude mezi oběma kontinenty střídat. A protože poslední Mundial hostila Itálie, měla být na řadě zase Jižní Amerika. Jenže FIFA se tohoto nepsaného pravidla nedržela. Následky tak byly stejné jako v předchozích letech. Uruguay s Argentinou trucovaly a MS 1938 bojkotovaly.

Španělsku zamezila účast občanská válka, Rakousku zase Anschluss

Mnohem větší problém mělo Španělsko; to se šampionátu zúčastnit nemohlo, ani kdyby chtělo. Zemi totiž od roku 1936 sužovala „la Guerra“, neboli občanská válka.

Dějinné souvislosti zapříčinily také neúčast Rakouska, a to navzdory tomu, že se Rakušané kvalifikovali na šampionát díky vítězství nad Lotyšskem.

Jenže po skončení kvalifikace byla země v březnu 1938 anektována Německem. Kvůli Anschlussu se tedy Rakousko muselo odhlásit, jeho reprezentační tým zanikl a někteří rakouští hráči byli přidáni do německého kádru. Mezi ně však nepatřil hvězdný Matthias Sindelar, který odmítl reprezentovat spojený tým.

Volné místo po Rakousku mohla obsadit Anglie, ta ovšem tuto nabídku odmítla. Závěrečný turnaj tak odehrálo pouze 15 týmů. Švédsko, které by čelilo Rakousku v prvním kole, rovnou postoupilo bez boje. Je to jediný případ v dějinách mistrovství světa, kdy některý tým postoupil do čtvrtfinále, aniž by musel odehrát utkání.

Československo se kvalifikovalo, tenze eskalovala až po MS

Českoslovenští hráči mohli, na rozdíl od těch rakouských, na MS odcestovat a reprezentovat svou zem. A to i přesto, že už od roku 1937 byla v příhraničních oblastech velmi napjatá situace, kterou vyhrocovala Hitlerova rostoucí moc.

Tenze mezi Čechy a sudetskými Němci neustále rostla, a navíc už půl roku před MS měli Němci promyšlený „Fall Grün“, tedy vojenské napadení Československa, které plánovali na podzim. Naštěstí však zůstalo jen u plánu, který nebyl zrealizován.

V červnu 1938 tak ještě nic nebránilo našim fotbalistům, aby se po úspěšné kvalifikaci proti Bulharsku – 1:1 venku a 6:0 doma – vypravili do Francie. Až o tři měsíce později měla Mnichovská dohoda odstartovat otřesné události československých dějin, které chystalo nacistické Německo.

Pořadatel a obhájce poprvé jistými účastníky závěrečného turnaje

Na šampionátu se představily pouze tři neevropské země. Kromě Brazílie to byly ještě Kuba a Nizozemská východní Indie (dnešní Indonésie), pro níž to byla historicky jediná účast na finálovém turnaji.

Svou premiéru na MS si odbyli hráči Norska a Polska. Domácí Francie měla jako hostitel garantované místo na šampionátu, stejně tak měli poprvé v dějinách automaticky zajištěnou účast i obhájci titulu z Itálie.

Původně se měl Mundial odehrát dokonce na jedenácti francouzských stadionech. Nakonec se ovšem hrálo na deseti hřištích, protože jediné plánované utkání v Lyonu bylo zrušeno kvůli odstoupení Rakouska.

Formát šampionátu zůstal stejný jako v Itálii – celou dobu se hrálo play-off s tím, že pokud skóre zůstalo nerozhodné i po 30minutovém prodloužení, následoval opakovaný zápas.

Švýcaři v play-off obrátili nepříznivé skóre a vyřadili Němce

Hned pět ze sedmi utkání prvního kola přitom dospělo právě do prodloužení, nakonec ovšem pouze dva zápasy musely být opakovány. Takto postoupila Kuba na úkor Rumunska (3:3 a 2:1) a také Švýcaři, kteří sice v opakovaném zápase prohrávali s Německem už 0:2, ale po skvělém obratu zvítězili 4:2.

Německý kouč Sepp Herberger poté obvinil rakouské hráče v jeho kádru z nedostatečného nasazení. Němci a Rakušané jsou zkrátka zvyklí hrát proti sobě, nikoli spolu.

Byl to historicky první kolaps Německa, které se jinak kromě MS 2018 vždy probojovalo alespoň do čtvrtfinále (nepočítáme MS 1930, kde Němci nehráli a MS 1950, kterého se po druhé světové válce nemohli zúčastnit).

Celému příběhu navíc dodává třešničku na dort fakt, že švýcarský tým trénoval rakouský kouč Karl Rappan.

Polsko a Brazílie sehrály jeden z nejlepších zápasů všech dob

Bezpochyby nejúžasnější podívanou prvního kola obstarali fotbalisté Polska a Brazílie. V jejich vzájemném utkání došlo k přestřelce, během níž polský útočník Ernest Wilimowski jako první hráč v historii MS vsítil čtyři branky. Nejprve pomohl Polsku dotáhnout z 1:3 na 3:3, poté minutu před koncem posunul zápas do prodloužení, když vyrovnal na 4:4.

Ani tím ofenzivní koncert nekončil. Brazilec Leônidas dal v prodloužení dva góly a dovršil svůj hat-trick. Wilimowski ještě dvě minuty před koncem snížil na 5:6, ale to už nestačilo. I přes jeho famózní individuální výkon se Poláci museli poroučet už v prvním kole.

Italové prošli až po prodloužení, nastavení potřebovali i Čechoslováci

Zatímco domácí Francie vyprovodila Belgii po výsledku 3:1, úřadující držitelé titulu Italové na úvod zdolali Nory až 2:1 v prodloužení. Také souboj Československa s Nizozemskem dospěl do prodloužení. Přestože v základní hrací době diváci v Le Havre branku neviděli, Čechoslováci se během nastavených třiceti minut prosadili dokonce třikrát a po gólech Košťálka (93.), Nejedlého (111.) a Zemana (118.) postoupili do čtvrtfinále.

Azzurri ve čtvrtfinále oblékli černé dresy na počest Mussoliniho

Všechna čtvrtfinále se hrála současně, a to 12. června od 17 hodin. Utkání Maďarsko – Švýcarsko se odehrálo v Lille a výsledek 2:0 vydláždil Maďarům cestu do semifinále. Švédové si pohodlně poradili s Kubou, kterou deklasovali 8:0 i díky hat-trickům Harryho Andersona a Gustava Wetterströma.

Francouzi se v Paříži před bezmála 59 tisíci diváky postavili proti Italům, ale na mistry světa nestačili a prohráli 1:3. Italové, ač pro jejich obvyklou modrou barvu trikotů přezdívaní „Azzurri“, byli oděni v černých dresech – na počest diktátora Benita Mussoliniho.

Československo remizovalo s Brazílií

Nejdelší souboj svedli v Bordeaux Čechoslováci s Brazílií. Soupeře poslal ve 30. minutě do vedení hvězdný Leônidas, ale v pětašedesáté minutě z penalty srovnal pro změnu náš kanonýr Oldřich Nejedlý. Ve velmi vyhroceném zápase byly uděleny tři červené karty. Další branka však nepadla ani v prodloužení a o dva dny později byl zápas opakován. Bylo to vůbec poslední opakované utkání v dějinách MS.

Zlomeniny nepustily do opakovaného zápasu Nejedlého a Pláničku

Bohužel do něj nemohly zasáhnout dvě velké československé opory, které v prvním střetnutí utrpěly zlomeninu. Střelec Nejedlý měl zlomenou nohu a brankář Plánička zase paži.

I přes citelné oslabení vstoupili naši do opakovaného duelu velmi dobře a ve 25. minutě otevřel skóre Vlastimil Kopecký. Jenže druhý poločas patřil Brazilcům; nejprve v 57. minutě vyrovnal Leônidas a o pět minut později vstřelil poslední gól zápasu Roberto. Československo se tedy do dalšího kola nepodívalo.

Maďaři zkazili švédskému králi oslavy 80. narozenin

I semifinálová klání měla shodný výkop. V pařížském Parku princů se síť rozvlnila už v první minutě, když se trefil Švéd Nyberg a vypadalo to, že oslavy 80. narozenin švédského krále Gustava V. budou vskutku velkolepé.

Zbytek zápasu ale patřil Maďarsku, které předvedlo hned pět gólových akcí a po vítězství 5:1 si pohodlně zajistilo účast ve finále. Vyrovnávací trefa byla vlastní, poté se prosadili Titkos, Zsengellér, Sárosi a ještě jednou Zsengellér.

Brazilci šetřili svou největší hvězdu pro finále, to se jim vymstilo

To v Marseille, kde došlo na první z klasických soubojů Itálie – Brazílie, se první půle obešla bez gólů. Brazilci byli před zápasem tak sebevědomí, že nenasadili svého útočníka Leônidase a šetřili jej pro finále.

Tento krok se jim ovšem pořádně vymstil. Itálie po přestávce získala dvoubrankový náskok; díky trefě Colaussiho a úspěšné penaltě Meazzy. Romeu sice v 87. minutě snížil, ale v závěru už Brazílie další branku nepřidala, a tak ji čekal souboj o bronz proti Švédům.

Nejlepší střelec šampionátu Leônidas úřadoval v utkání o bronz

Švédsko mělo dobrý vstup i do zápasu o třetí místo, dokonce vedlo už 2:0. Jenže Romeu těsně před koncem prvního poločasu snížil a ve druhé půli pak dvěma góly otočil stav utkání Leônidas. Perácio ještě stvrdil výhru Brazílie dalším gólem a po výsledku 4:2 se na stupně vítězů protlačili Jihoameričané. Leônidas byl se sedmi zásahy nejlepším střelcem turnaje.

Diváci si přáli vítězství Maďarů, Italové ovšem v Paříži obhájili titul

Finále v Paříži přihlíželo 45 tisíc lidí, kteří většinově povzbuzovali Maďary, protože chtěli vyjádřit vzdor proti italskému fašistickému režimu. Zápas začal ve vysokém tempu. Ital Colaussi otevřel skóre v šesté minutě, ale už za dvě minuty vyrovnal Titkos.

Jenže v 16. minutě se znovu radovali Italové, které poslal do vedení Piola. Colaussi navíc ve 35. minutě zvýšil už na 3:1. Maďarsku dal sice v 70. minutě naději Sárosi, který upravil na 2:3, ale o poslední gól se v 82. minutě postaral svým druhým finálovým zásahem Piola.

Pozzovi famózní Gli Azzurri byli mistry světa dlouhých 16 let

Italové obhájili své vítězství z roku 1934. Mimochodem, „Gli Azzurri“ pod vedením legendárního trenéra Vittoria Pozza zůstali neporaženi v soutěžním zápase i v mezidobí obou světových šampionátů. S Pozzem na lavičce získali i zlato na berlínské olympiádě v roce 1936.

Italové měli tehdy opravdu výjimečný tým, který držel titul světových šampionů dlouhých šestnáct let. Na tom se však kromě skvělých výkonů bohužel podílela i nejhorší kapitola v historii lidstva, o které si více povíme v příštím díle...

MS ve fotbale 1938 – souhrn tabulek, výsledky zápasů

Podívejte se na přehledný souhrn průběhu fotbalového MS 1938: