Historie Mistrovství světa ve fotbale (6.) – MS 1950

Celá planeta se vzpamatovávala z hrůz způsobených druhou světovou válkou. Budoucnost FIFA World Cup byla nejistá, zdecimovaná Evropa si nemohla dovolit vynaložení potřebných investic k zorganizování takové sportovní události. Když se ovšem pro roli hostitele nabídla Brazílie, byl světový šampionát zachráněn. Po dlouhé dvanáctileté přestávce se tedy v roce 1950 uskutečnil další Mundial, teprve druhý na jihoamerické půdě.

Tragédie Superga – Neúčast Československa
Anglie poprvé na MS – Povinná obuv
Nový herní formát – Jules Rimet Cup
Základní skupiny – Suverénní Brazilci
Finále MS 1950: Maracanazo

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/DPA/dpa

Italský fotbal zasáhla letecká tragédie Superga

Od posledního MS sice uplynula nezvykle dlouhá doba, pořád ovšem platilo, že italský tým patřil mezi světovou elitu. Vítězové šampionátů z let 1934 a 1938 měli silnou fotbalovou generaci i ve 40. letech.

Jenže 4. květen 1949 se zapsal do italských sportovních dějin černým písmem. Osudového dne totiž při letecké katastrofě zahynulo 31 členů AC Turín, když se vraceli z přátelského utkání v Lisabonu. Letadlo kvůli špatné viditelnosti narazilo do zdi Baziliky Superga.

Na palubě byla řada italských reprezentantů. AC Turín totiž patřil mezi nejlepší světová mužstva. Přezdívalo se mu „Grande Torino“ – Býci ve 40. letech vyhráli pět domácích titulů. Tragédie „Superga“ naprosto ochromila italský fotbal. Jakožto obhájci vítězství byli Italové přesto pozváni na MS 1950 a nakonec tuto výzvu přijali. Do Brazílie však raději cestovali lodí.

Některé země včetně Československa zamítly svou účast

Dozvuky druhé světové války ovlivňovaly i fotbalový Mundial. Německo s Japonskem se nemohly zúčastnit. Sověty okupované Východní Německo ještě nezaložilo fotbalovou asociaci. Mnoho zemí odmítlo odehrát kvalifikaci, zejména státy za železnou oponou – včetně Sovětského svazu, Maďarska i Československa.

V Jižní Americe zase odstoupily Argentina, Ekvádor a Peru, čímž se automaticky posunuly na šampionát týmy Chile, Bolívie, Paraguaye a také Uruguaye, která se na MS vrátila po 20 letech poté, co předchozí dva turnaje bojkotovala. Bez boje získala místo také Indie; díky neúčasti Barmy, Filipín a Indonésie.

MS vítá kolébku fotbalu. Kvalifikovaní Skotové ale nikam nepojedou!

Poprvé dostaly pozvánku britské země, které se v roce 1946 po sedmnácti letech znovu připojily mezi členy FIFA. O tom, kdo pojede do Brazílie, rozhodl 1949/50 British Home Championship. Tato soutěž byla zároveň i kvalifikační skupinou, která první dva týmy pošle na závěrečný turnaj.

Předseda Skotské fotbalové asociace George Graham však před kvalifikací řekl, že Skoti na MS pojedou jedině jako vítězové Home Championship. Skotský tým ovšem skončil až druhý za Anglií. A přestože si tím zajistil právo startovat v Brazílii, nepomohlo ani mnoho přímluv – i ze strany Anglie. Graham neustoupil a Skotové se tedy ze šampionátu odhlásili.

Překážkou byly nejen chybějící peníze, ale i povinná obuv

Turecko zase svou účast vzdalo z důvodu finančních problémů a nákladů na cestu. FIFA nabídla dvě volná místa Francii, Irsku a Polsku, kteří byli vyřazeni v kvalifikaci. Pozvánku přijala jen Francie, která ale nakonec po losu stejně odstoupila, taktéž kvůli cestovním výdajům.

Nakonec nepřijela ani Indie, údajně rovněž z finančních důvodů. FIFA však přistoupila na to, že Indům pokryje většinu cestovních výdajů. Spekulovalo se tedy o tom, že Indové nechtěli přijet do Brazílie kvůli novému pravidlu, které FIFA zavedla po Olympijských hrách 1948 v Londýně. Tam totiž Indové hráli bosi, ale na mistrovství světa už byla povinná obuv.

Místo vyřazovacích bojů finálová skupina

MS 1950 bylo jediným šampionátem, který neměl finále. Vyřazovací formát byl nahrazen dvěma skupinovými fázemi. Organizátoři rozdělili turnaj do čtyř čtyřčlenných skupin, přičemž vítězové každé z nich měli postoupit do finálové skupiny, v níž by se hrálo formátem každý s každým.

Pořadatelé tuto změnu požadovali především proto, že investovali mnoho prostředků do stadionů a infrastruktury. A zatímco starý play-off formát zahrnoval pouze 16 zápasů, skupinový systém zvýšil počet utkání na 30. Organizátoři tak mohli získat vyšší příjmy z prodaných vstupenek. Nový systém navíc každému účastníkovi turnaje zaručoval alespoň tři zápasy, čímž více povzbuzoval evropské týmy k daleké cestě přes oceán.

FIFA sice tento návrh původně zamítla, ale Brazilci kontrovali hrozbou, že ustoupí od pořadatelství. Nový formát tedy dostal zelenou. Vítězství ve skupině znamenalo zisk dvou bodů, remíza jednoho. V případě shodného počtu bodů mezi nejlepšími týmy mělo o postupujícím rozhodnout play-off.

Strážce trofeje Ottorino Barassi vrátil poklad představitelům FIFA

Po mnoha odstoupeních už ovšem nebylo mnoho času na pozvání dalších náhradníků, a MS 1950 se tak zúčastnilo jen 13 zemí. Základní skupiny zůstaly rozděleny podle původního losu, ve čtvrté skupině tak zůstaly jen Uruguay a Bolívie.

Organizátoři ovšem velmi podcenili logistickou část a některé týmy musely mezi utkáními ve skupinách překonávat dlouhé vzdálenosti. To se netýkalo Brazílie, která sehrála dva zápasy v Rio de Janeiru a jeden v relativně blízkém Sao Paulu.

Ottorino Barassi, jenž během války schovával vítěznou trofej doma v krabici od bot, před šampionátem vrátil pohár do rukou FIFA. Trofej dostala nový název, Jules Rimet Cup, na počest 25letého výročí prezidenta FIFA ve funkci.

Angličané ani Italové se v Brazílii neprosadili

Jedinými debutanty v závěrečném turnaji byli Angličané. Anglii se ale premiéra vůbec nepovedla. Nejprve sice porazila Chile, pak ale prohrála 0:1 se Spojenými státy, což byl obrovský šok. Poté Angličani stejným výsledkem podlehli i Španělsku a svou první účast na MS tak zakončili už po základní skupině.

Ani obhájci titulu nezažili povedený šampionát. Itálie poprvé v historii prohrála zápas na mistrovství světa, když v úvodním utkání skupiny podlehla Švédsku 2:3. Do finálové skupiny se tedy neprobojovala.

Nečekanou zápletku měl poslední zápas Skupiny 1. Švýcaři i Mexičané přijeli na stadion pouze s červenými dresy. Hod mincí sice přisoudil Mexiku právo ponechat si vlastní dresy, Mexičané ale nechali soupeře hrát v červených barvách. Sami přitom oblékli bílomodré pruhované dresy, které jim zapůjčil lokální klub Esporte Clube Cruzeiro. Bylo to poprvé, co některý tým na MS neodehrál zápas s vlastními dresy.

Brazilci neohroženě směřovali za titulem

Do finálové skupiny prošly Brazílie, Španělsko, Švédsko a Uruguay. Vítěz skupiny se měl stát světovým šampionem. Šest zápasů bylo rozděleno mezi Rio de Janeiro a Sao Paulo. Brazílie všechna svá utkání finálové skupiny odehrála na novém, ikonickém Estádio do Maracanã v Riu.

Domácí Kanárci zametli se Švédy (7:1) a poté i se Španěly (6:1). Vše směřovalo k tomu, že potřetí v historii vyhraje FIFA World Cup pořadatelská země. Před závěrečným zápasem byla Brazílie v čele skupiny s jednobodovým náskokem před Uruguayí.

Ve finálové skupině došlo na rozhodující zápas, považovaný za finále

Vzájemný souboj Brazílie a Uruguaye tedy de facto přinesl finále; i FIFA dnes toto utkání označuje jako finálový zápas, přestože oficiálně se žádné finále nehrálo. Důležitost zápasu byla ovšem absolutní a 16. července se na zápas přišlo podívat 200 tisíc diváků – rekordní návštěva v dějinách MS. Brazílii stačila remíza a titul by byl její.

O triumfu Brazílie skoro nikdo nepochyboval. Zatímco domácí předváděli ve finálové skupině úchvatný ofenzivní fotbal, Uruguay v 73. minutě pouze zachránila remízu 2:2 se Španělskem a proti Švédsku vyhrála 3:2 díky závěrečným dvěma trefám Mígueze ze 77. a 85. minuty. Brazilci navíc v předchozím roce jasně ovládli Copa América, když v osmi utkáních nasázeli 46 branek (Uruguay mimochodem vyprovodili výsledkem 5:1).

Brazílie v čele se starostou Ria de Janeira slavila už před finále

Veřejnost oslavovala Brazilce jako šampiony už před rozhodujícím zápasem. Bylo vyrobeno dvaadvacet zlatých medailí se jménem každého člena brazilského týmu. Starosta Ria de Janeira dokonce předem pronesl oslavnou řeč a složil poklonu hráčům, které už před zápasem zdravil jako vítěze. Pro mistrovské oslavy byla složena píseň Brasil os vencedores (Brazílie, vítězové).

V ulicích Ria se před zápasem rozprostřel improvizovaný karneval. Brazilské noviny O Mundo vydaly před zápasem výtisk, který obsahoval fotografii brazilského týmu s popiskem „Toto jsou světoví šampioni.“ Uruguayský kapitán Obdulio Varela nakoupil mnoho výtisků, rozházel je ve sprše po zemi a nabádal své spoluhráče, aby noviny pomočili.

Maracanazo: šokující obrat Uruguayců, který vstoupil do dějin fotbalu

I samotný průběh zápasu nasvědčoval tomu, že Kanárci skutečně vybojují svůj první titul. Brazílie v první půli svého soupeře zatlačila, a přestože žádnou šanci nezužitkovala, po 78 sekundách druhého poločasu ukončil čekání na první trefu Friaça, který hlavou poslal domácí do vedení.

Uruguay ovšem dokázala v 66. minutě vyrovnat zásluhou Juana Alberta Schiaffina a jedenáct minut před koncem pak otočil skóre Alcides Ghiggia, čímž zařídil jedno z největších překvapení v historii fotbalu.

Uruguay šokovala brazilské hráče i diváky a podruhé vyhrála světový šampionát. Fanoušci na Maracanã oněměli, bouřlivou atmosféru na stadionu vystřídalo naprosté ticho. Utkání vešlo do dějin pod názvem „Maracanazo“.

Brazilské selhání vedlo ke vzniku tradičních žlutých dresů

Brazílie ve finálovém zápase oblékla bílé dresy s modrými límečky a po těžko uvěřitelném fiasku byly tyto dresy kritizovány jako „nevlastenecké“. Vznikl tlak veřejnosti na změnu, vždyť dresy by přeci měly být v souladu s národními barvami. O čtyři roky později tak brazilští fotbalisté poprvé nastoupili v dnes už tradičních žlutozelených dresech s modrými trenýrkami a bílými stulpnami.

Domácí tým po devastující porážce nemohl utěšit ani fakt, že Brazilci ve svém středu měli nejlepšího střelce turnaje Ademira, jenž vstřelil devět branek. Hned čtyři z nich vsítil při demolici Švédska ve finálové skupině.

Uruguayský střelec rozhodujícího gólu Ghiggia byl posledním žijícím finalistou. Zemřel 16. července 2015 – přesně 65 let poté, co poslal Brazílii do kolen.

Píseň Brasil os vencedores nikdy nezazněla. Zklamání bylo nesmírné, ale zlatá éra Brazílie měla teprve přijít...

MS ve fotbale 1950 – souhrn tabulek, výsledky zápasů