Historie hokeje na zimních olympijských hrách (8.)

Chyťte je, když to dokážete. Přelom tisíciletí byl nejúspěšnějším obdobím našeho hokeje. Nečekaní mistři Turnaje století z Nagana dokázali na světových šampionátech zkompletovat zlatý hattrick a na zimní hry v Salt Lake City čeští hokejisté odjížděli s nejvyššími ambicemi. V cestě ale opět stáli supersilní zámořští soupeři, opět s podporou největších hvězd NHL své doby. Vítejte u dalšího dílu seriálu o historii hokeje na ZOH.

ZOH 2002 v Salt Lake City – Češi opět s Jágrem i Haškem
Hlavní hvězdou Jágrův mentor – Ambice Evropanů
Základní skupina – Čtvrtfinále s Ruskem – Velký šok
Semifinálové zápasy – Finále Kanada vs USA

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: BetArena.cz

Česká šance na obhajobu: ZOH 2002 v Salt Lake City

Je těžší vystoupat na vrchol, nebo se na něm udržet? Čeští hokejoví reprezentanti a spolu s nimi i celá veřejnost se měli odpověď na tuto odvěkou otázku vůbec poprvé dozvědět na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City. O čtyři roky dříve v japonském Naganu naši hráči perfektně zaskočili všechny favorizované soupeře v play-off a při historicky první olympiádě s účastí hvězd NHL pobláznili celou vlast, celý svět. Že se Česko z vůbec prvního olympijského zlata radovalo zrovna na Turnaji století, navíc díky kombinaci skvělého týmového výkonu s individuální dokonalostí takřka neprůstřelného Dominika Haška? Ano, na vrchol náš hokej vskutku vystoupal.

Mezinárodní scéně dominoval i v mezidobí olympijských soutěží. Čeští hráči v letech 1999-2001 třikrát v řadě ovládli Mistrovství světa v ledním hokeji, čímž naše slovníky obohatili o termín Zlatý hattrick. Nebylo ale zbytí, setrvat na vrcholu znamenalo jediné. Náš dnešní díl seriálu o historii hokeje na olympijských hrách se totiž bude znovu věnovat hrám, na kterých se do reprezentačních dresů oblékli ti nejlepší z nejlepších.

Stejně jako v Naganu, také v Salt Lake City nastoupili hráči z NHL. Již při prvním přerušení soutěže v roce 1998 propukla celosvětová hokejová horečka, našponovaná očekávání naganský turnaj jistě nezklamal. A Salt Lake City, to mělo být takové Nagano na druhou. Pojďme si vyjmenovat některé důvody:

• Přehlídka talentu. V aktivních fázích kariér se stále (či nově) nacházelo mnoho z nejlepších hokejistů historie.
• Odpočaté hvězdy. Ze základen tehdejších 30 celků NHL to do Utahu bylo mnohem blíže než na japonský ostrov Honšú.
• A především: sledovat hvězdy NHL živě se zkrátka neomrzí.

Moderní zázemí, všechny informace jako na dlani díky bleskurychle se rozvíjejícímu internetu? Nové tisíciletí měl olympijský hokej zahájit nevídaným spektáklem, fanoušky čekaly hry jako na dlani.

Český tým: Nový stavbyvedoucí, stejné základní kameny

Není těžké vystopovat den, kdy se zrodila kostra reprezentačního výběru pro Salt Lake City. Byla to neděle 22. února 1998, den slavného olympijského vítězství. 23členná nominace na první zimní olympiádu třetího tisíciletí obsahovala hned třináct zlatých medailistů z Nagana. Pokud něco funguje, není to třeba opravovat, že?

V takovém brankovišti to před čtyři roky fungovalo náramně, i do Utahu se tak vypravil gólmanský triumvirát ve složení Hašek, Čechmánek a Hnilička.

To obranné řady přeci jen prořídly; střelec zlatého gólu Petr Svoboda ukončil kariéru, Jiří Šlégr nezažíval nejvydařenější období, na soupisce zůstali pouze pánové Hamrlík, Špaček a Šmehlík. Doplnila je velmi silná skupina dvacátníků, vždyť Tomáš Kaberle, Pavel Kubina i Martin Škoula mezi Čechy v NHL zanechali nesmazatelnou stopu a dohromady v základní části nejlepší hokejové ligy odehráli 2 730 utkání. Jediným extraligovým psem obranářem byl pardubický Michal Sýkora, i on však kanadsko-americkou soutěž dobře znal.

Byť hrající na pravém křídlem, středobodem útoku měl být opět Jaromír Jágr. Za celý uběhlý olympijský cyklus NHL nepoznala jiného vítěze kanadského bodování a přestože česká ikona po hořkém konci v Pittsburghu neprožívala zrovna ideální vstup do angažmá ve Washingtonu, právě na Jágrově hrudi přistálo kapitánské céčko po Vladimíru Růžičkovi. Zlaté vzpomínky z Nagana chtěli oživit také Jiří Dopita, Milan Hejduk, Robert Lang, Pavel Patera, Robert Reichel a Martin Ručinský.

Nejstaršímu z šesti útočných debutantů bylo 26 let, zlínský Petr Čajánek patřil k tahounům na posledních dvou zlatých světových šampionátech a olympijskou nominaci si bez něj neuměli představit nejen valašští patrioti. Benjamínek Martin Havlát si naopak v Salt Lake City ještě nemohl ani objednat sklenku něčeho ostřejšího, nejlepší drinky v USA prodávají od 21. narozenin a ty měl jeden ze tří finalistů Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL oslavit až dva měsíce po olympiádě. Trenéři vsadili i na spoluhráče z New Jersey Patrika Eliáše a Petra Sýkoru, doplnili je Radek Dvořák s Janem Hrdinou.

Takového Václava Prospala (opět) zastavilo zranění, Jaroslavu Modrému k nominaci nestačila ani nálepka dobového nejproduktivnějšího českého beka v NHL. Velkým překvapením byla především absence Radka Bonka, tím se ale dostáváme k té zřejmě největší změně olympijského hokejového týmu. Udála se na střídačce, na pozici hlavního trenéra, kde Ivana Hlinku vystřídal Josef Augusta. „Šéf“ se přesunul na pozici generálního manažera.

I nový lodivod českého družstva nadevše ctil filozofii týmové chemie, Bonk by ji zřejmě narušoval. Výsledky z posledních dvou světových šampionátů stály na straně kouče. A že zkušený Augusta při nominaci dodržoval Hlinkovy zásady, to ve své autobiografii Kapitán zlaté generace potvrzuje i Robert Reichel: „Všechno nechal běžet tak, jak to fungovalo za Ivana, a my se mu odvděčili,“ vzpomíná Alby. „Vybíral hráče tak, aby si rozuměli v kabině. Jádro, kterému věřil, se neměnilo. Vlastně se neměnilo nic.“

Alespoň něco se nevyhnutelně změnit muselo, naganský kapitán Vladimír Růžička se po ukončení aktivní kariéry posunul na střídačku a do Salt Lake City společně s Vladimírem Martincem odcestoval jako asistent hlavního trenéra.

A změnil se i dříve takřka vyrovnaný podíl hráčů ze zámoří a z evropských soutěží. Z hokejové NHL tentokrát český dres obléklo hned 20 krajánků, po vyčerpávající osmnáctihodinové cestě z Evropy se k týmu v Salt Lake City připojila pouze trojice Čajánek, Patera a Michal Sýkora. Na nejlepší turnaj s tím nejlepším možným výběrem? Posuďte sami.

Soupiska českého týmu na ZOH 2002 v Salt Lake City

Návrat krále. Super Mario hlavní zámořskou hvězdou

Právo na obhajobu zlatých medailí bylo výsadou českého týmu, bookmakeři sázkových kanceláří ale před startem turnaje více věřili jiným družstvům. Nemohli jinak, taková Kanada byla hlavním favoritem díky prakticky bezedné studnici talentu. Na olympijský led se vrátilo deset bojovníků z Nagana, resp. jedenáct, přičteme-li před čtyřmi roky zraněného Paula Kariyu. V bráně se o post jedničky přetahovali Curtis Joseph s Martinem Brodeurem, defenziva plná ostrých beků jako Foote, Niedermayer nebo Pronger budila respekt.

Největší zbraní země javorového listu byl ale pochopitelně útok. O jeho kvalitě kromě tisíců nastřílených branek svědčí i skutečnost, že s výjimkou tehdy 21letého mladíka Simona Gagneho všichni forvardi během svých klubových kariér na dresech nosili kapitánské céčko. Těžká volba pro zkušeného hlavního trenéra Pata Quinna? Ale kdeže; již půl století trvající čekání na zisk olympijského zlata měl coby kapitán ukončit jedinečný Super Mario. Jeho občanský průkaz obsahuje jméno Mario Lemieux i písmena OC coby zkratka Řádu Kanady. Získávají ho ti, co se zasloužili o lepší zemi.

Her v Naganu se Mario zúčastnit nemohl, tři čtvrtě roku před nimi se totiž rozloučil s aktivní kariérou. Častými zraněními i Hodgkinovým lymfomem zhuntované tělo řeklo dost, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu s Pittsburghem Penguins pověsil brusle na hřebík v pouhých 32 letech. Při debatách o nejlepším hokejistovi historie nejčastěji zaznívá jméno Wayne Gretzky, byl to ovšem Lemieux, kdo se v roce 1997 loučil s průměrem více než dvou kanadských bodů na utkání (1494 bodů v 745 zápasech). Nebylo nač čekat, Hockey Hall of Fame jednorázově odvolala tříletou čekací lhůtu a Mario byl okamžitě uveden do Síně slávy.

Jak velkým zklamáním byl Mariův brzký konec, o to větší erupci radosti způsobil jeho návrat do NHL v prosinci 2000. Ihned při svém comebacku Lemieux zapsal bilanci 1+2, do konce sezóny stihl nasbírat 76 bodů v pouhých 43 zápasech. Když se pak na sklonku léta 2001 Mariova podobizna objevila na přebalu hokejové simulace NHL, bylo jasné, že tato spanilá jízda bude pokračovat a „Le Magnifique“ bude moci vyrazit na svou první olympiádu.

Na počátku devadesátých let si „tučňák“ Mario pod svá ochranná křídla vzal dlouhovlasého českého nováčka, po Lemieuxově boku z Jaromíra Jágra vyrostla superhvězda první kategorie. Ostatně anagram Jágrova křestního jména zní „Mario Jr.“ Hokejoví fanoušci byli zvyklí vídat ty dva po jednom boku, v Salt Lake City se úspěšné duo představilo v rolích kapitánů dvou reprezentací s nejvyššími ambicemi.

Méně se tentokrát věřilo výběru Spojených států, vzájemné finále dvou zámořských týmů odborníci oproti naganskému Turnaji století tentokrát nepředpovídali. Zkušenost má jistě svou cenu, ovšem americký tým se soustředil kolem řady třicátníků v pokročilých fázích kariér. Nesmíme však zapomenout na pověstnou výhodu domácího prostředí, byť na podobně velkých mezinárodních akcích částečně ztrácí na významu. Americké hokejové olympijské území nicméně bylo v moderní éře nedobytné.

• ZOH 1960 ve Squaw Valley: 1. místo
• ZOH 1980 v Lake Placid: 1. místo

Jestliže Kanaďané žili comebackem hráče s číslem 66 na dresu, domácí oslavovali návrat trenéra Herba Brookse na střídačku USA. Čest hlavnímu architektovi i dalším aktérům památého Zázraku na ledě vzdali i pořadatelé, kteří coby poslední členy olympijské štafety určili právě zlaté medailisty z roku 1980. Jasný oheň nad utahskou metropolí tak při zahajovacím ceremoniálu ZOH vzplál rukou amerických hokejových hrdinů, v jejichž stopách se mělo přímo na turnaji vydat 23 hvězd NHL.

Na medaile pomýšlely i evropské výběry

Na hráče z týmů hokejové NHL ve velkém spoléhaly i další země s medailovými ambicemi. Takové Rusko s výjimkou brankářské trojky Podomackého vybíralo výhradně mezi zámořskými profesionály, na švédské soupisce se objevili pouze tři hráči z domácí soutěže. Stejný poměr hokejistů z evropských lig zvolili i Finové, chybět nemohl ani Raimo Helminen. Útočník Ilves Tampere se jako první hokejista v historii vypravil na šesté olympijské hry. Klobouk dolů, fanoušci však s nadšením vyhlíželi především jiné hvězdy.

• Rusko – Nikolaj Chabibulin (G), Sergej Gončar (D), Pavel Bure, Sergej Fjodorov, Alexej Jašin (F)
• Švédsko – Tommy Salo (G), Nicklas Lidström (D), Mats Sundin, Daniel Alfredsson, Henrik Zetterberg (F)
• Finsko – Teppo Numminen (D), Olli Jokinen, Teemu Selanne, Jere Lehtinen (F)

V roce 2002 lední hokej na ZOH dělal fanouškům radost v termínu od 9. do 24. února, ovšem NHL svou přestávku zahájila až 14. 2., den před vypuknutím hlavního osmičlenného mužského turnaje. Stejně jako v Naganu, také v Salt Lake City se v kvalifikaci o dvě místa v hlavním turnaji osm reprezentací z nižšího výkonnostního koše nemohlo spolehnout na opory z NHL. A stejně jako v Naganu, i v Salt Lake City i na této skutečnosti ztroskotali slovenští hokejisté.

Slováci postupně nestačili na Němce (0:3), Lotyše (6:6) a ani Rakušany (2:3) a ve své  kvalifikační skupině A obsadili poslední čtvrté místo. Chuť si pořádně spravili o čtvrt roku později ve Švédsku, kde se vůbec poprvé ve své samostatné historii stali světovými šampiony. I na úkor našich východních sousedů do hlavního turnaje postoupili Němci, z druhé skupiny pak Bělorusové.

Tím byl určen program dvou čtyřčlenných základních skupin, kde se znovu utkal každý s každým s jistotou postupu do play-off. Český tým měl ve skupině C ve zbrusu nových halách Peaks Ice Arena a E Center postupně změřit síly s Německem, Švédskem a Kanadou. Naše vlast znovu žila hokejem.

Základní skupina povzbudila české naděje

Americká olympiáda po teroristických útocích z 11. září probíhala za přísných bezpečnostních opatření, němečtí hokejisté svou svatyni chránili neúspěšně. Pod hladkou zahajovací výhru 8:2 nad Německem se Jaromír Jágr coby správný kapitán podepsal čtyřmi kanadskými body, k bilanci 2+2 patřil i úvodní český gól na turnaji. Padl již ve čtvrté minutě.

Celá útočná řada Jágr/Ručinský/Lang pak zaznamenala deset bodů, čtyři branky padly v přesilovkách. Dva německé zásahy, které upravovaly skóre na 4:1 a 6:2, nemohly české vedení ohrozit. Naše západní sousedy výrazně oslabilo zranění brankářské jedničky Olafa Kölziga těsně před turnajem, s ním za zády by němečtí hokejisté jistě představovali větší výzvu. Historii ale zajímá především konečný výsledek a ten českému obecenstvu zavdal důvod ke spokojenosti. První trénink v kompletním složení naše reprezentace absolvovala až den před úvodním utkáním, o pár hodin později už za sebou měla úspěšný první krok na cestě za obhajobou.

Česko vs Německo 8:2 (3:0, 3:1, 2:1)

• Branky ČR: 3:51 Jágr PP (Ručinský, Lang), 13:35 P. Sýkora (Eliáš, Dopita), 16:18 Hejduk PP (Havlát, Kaberle), 27:42 Havlát, 33:44 Lang PP (Ručinský, Jágr), 38:32 Jágr (Lang), 53:05 Eliáš (Dopita), 58:42 Reichel PP (Ručinský, Jágr)
• Branky Německa: 28:49 Soccio (Sturm), 47:46 Ustort (Hecht)
• Vyloučení: 3:5
• Střely: 38:20

V Naganu 1998 a dokonce ani v Lillehammeru 1994 se oba celky nepotkaly, k olympijskému zápasu Česko vs Švédsko tedy došlo vůbec poprvé v historii. Poslední vzájemné měření sil pod pěti kruhy se datovalo do ZOH 1992 v Albertville, tedy ještě do dob společné československé federace. Výhra 3:1 ve čtvrtfinále nás tehdy nasměrovala ke konečným bronzovým medailím a rozhodla, že bilance Československa z olympijských utkání s tradičním severským soupeřem zůstane navždy vzácně vyrovnaná: 7 výher, 7 porážek a 1 remíza.

Nová dějinná kapitola bohužel nezačala nejlépe, mohl za to především strážce severské svatyně Tommy Salo. Gólman Edmontonu Oilers pochytal 37 českých střeleckých pokusů, překonal jej pouze Jiří Dopita v polovině zápasu. Tou dobou už soupeř vedl o dvě branky a protože zbytek zápasu byl bezgólový, Švédové zvítězili 2:1. Rozhodně ale nebyl důvod k panice.

Závěrečný tlak českého týmu zastavilo vyloučení Martina Havláta po faula na Michaela Nylandera, za vražení na hrazení mladík dostal trest na 5 minut plus do konce utkání. Zbytečná vyloučení byla něčím, čeho se měli Češi v budoucnu za každou cenu vyvarovat. Pak mohli konkurovat i těm nejlepším, jak věřil útočník Petr Sýkora: „Nemáme se za co stydět. Když budeme hrát jako dneska, máme šanci porazit každého.“

Česko vs Švédsko 1:2 (0:1, 1:1, 0:0)

• Branky ČR: 30:23 Dopita
• Branky Švédska: 4:45 Johnsson PP (Lidström, Sundström), 25:14 Sundin (Dáhlen, Alfredsson)
• Vyloučení: 3:5 (plus Havlát 5 minut a do konce utkání)
• Střely: 38:22

Obhájci prvenství versus největší favorité na zlato. Jágr versus Lemieux. Hašek versus Brodeur. V zápase Česko vs Kanada se však střetly také dva celky, které nestačily na Švédsko. Ještě před těsným vítězstvím nad ČR seveřané na úvod turnaje porazili Kanadu 5:2, vrásky fanouškům silového zámořského hokeje udělal i další mač s Německem. Kanaďané jej sice zvládli, o výsledek 3:2 se ale museli strachovat do poslední minuty. Možná i kvůli tomu, že kapitán Lemieux do druhého zápasu nenastoupil. Možnost vůbec poprvé v ostrém zápase změřit síly s Jaromírem Jágrem si ale kanadská šestašedesátka ujít nenechala, poslední zápas skupiny patřil k hlavním tahákům olympijského turnaje.

Uprostřed ledové plochy Peak Ice Areny samozřejmě leželo i druhé místo ve skupinové tabulce a tudíž lepší výchozí pozice pro čtvrtfinále. Kde ale vlastně ležel samotný střed? Olympijský turnaj se řídil regulemi IIHF a probíhal na kluzištích širších, než na jaká byli Kanaďané zvyklí. Jakoukoli možnou nevýhodu ale hráči v bílém kompenzovali tvrdou fyzickou hrou. A taktika čistit prostor pro kapitána měla brzy přinést ovoce. Minutu po první velké neproměněné příležitosti Mario Lemieux v čase 9:11 trefou mezi Haškovy betony otevřel brankový účet zápasu.

Minutu a půl před přestávkou se prosadil Martin Havlát, velkou zásluhu na vyrovnávací trefě nesl i Jaromír Jágr. Benjamínek Havlát se za přeřazení do druhé formace trenéru Augustovi odměnil i ve 24. minutě, kdy po krásné přihrávce Pavla Kubiny poslal Česko do vedení 2:1. Tento stav vydržel až do 39. minuty, kdy se po střele Maria Lemieuxe a závaru před českou brankou hra na dlouhé minuty zastavila. Byl, nebyl? Kanadský rozhodčí Bill McCreary po dlouhém zkoumání záznamu uznal, že kotouč v nepřehledné situaci překročil brankovou čáru. Příznivce si tím mezi českými hráči ani fanoušky rozhodně neudělal. „V NHL by rozhodně neplatil,“ pronesl na konto sporného gólu na 2:2 obránce Pavel Kubina.

Veškerá možná křivda byla zapomenuta po třinácti minutách závěrečné části. Jiří Dopita byl ve správné chvíli na správném místě a hlasivky Roberta Záruby zase jednou prošly ostrou zkouškou. Česko sedm minut před koncem vedlo 3:2.

Těsný náskok a euforická radost českých fanoušků z možného druhého olympijského vítězství nad supersilným sokem však vydržely jen tři minuty. Po chybě naší defenzivy se puku chopil malý velký muž kanadského hokeje Fleury, jenž přihrál Nieuwendykovi. Souhra dvou bývalých spoluhráčů z Calgary rozhodla o konečné remíze 3:3.

Česko vs Kanada 3:3 (1:1, 1:1, 1:1)

• Branky ČR: 18:23 Havlát (Jágr), 23:08 Havlát (Kubina), 53:17 Dopita (Hamrlík)
• Branky Kanady: 9:11 Lemieux (Niedermayer), 38:49 Lemieux (Yzerman), 56:36 Nieuwendyk (Fleury, Jovanovski)
• Vyloučení: 3:2
• Střely: 23:36

Pokud jde o postavení v tabulce, Nieuwendykova branka nezměnila zhola nic. Český tým tak i tak obsadil druhé místo ve skupině C, o lepším umístění před Kanadou při rovnosti bodů i vzájemné remíze rozhodoval kladnější gólový diferenciál. Čeští bojovníci v základní skupině zaznamenali skóre 12:7, ti kanadští se se skóre 8:10 dostali do záporných čísel. Naši skupinu opanovali neporažení Švédové, Německo do čtvrtfinále zamířilo bez jediného získaného bodu.

Jen o pár hodin později se Aleš Valenta fantasticky zařadil mezi české zlaté medailisty ze Zimních olympijských her a dal tak zapomenout na rozporuplné pocity domácích hokejových fanoušků. Remíza se silnou Kanadou, druhé místo ve skupině? To všechno je sice fajn, pokud to ale v důsledku znamená čtvrtfinálový zápas s nepříjemným Ruskem, přehnaný optimismus rychle mizí.

Nástupci bývalé sovětské sborné sice po výhře 6:4 nad běloruskými kvalifikanty, remíze 2:2 s USA a prohře 1:3 s Finskem ve své skupině D obsadili třetí příčku, síla ruského výběru ale byla všem patrná. Jsou to přeci ti samí Rusové, s nimiž Češi o čtyři roky dříve sváděli tuhou bitvu o zlato. Náš tým v souboji o vše čekala rozhodně větší výzva než třeba Švédy, kteří měli v prvním čtvrtfinále hladce přejít přes Bělorusko.

Nagano naruby. Český tým narazil do neprůstřelné zdi

Datum přelomového hokejového triumfu čeští fanoušci zpaměti citují i po letech, v Naganu jsme zvítězili 22. února 1998. Dobře zapamatovatelný, ba přímo magický byl i termín čtvrtfinálového zápasu v Salt Lake City. Hrálo se dvacátého února, tedy 20. 02. 2002. Numerologické předpovědi mohly být sebepříznivější, v reálu ovšem český tým narazil na neprůstřelnou zeď. Takovou, kterou o čtyři roky dříve nedokázali zdolat jejich soupeři.

Nevaříme z vody, vždyť brankář Nikolaj Chabibulin si během své kariéry v NHL vysloužil přezdívku The Bulin Wall. Příhodnou, jak se mohli ve čtvrtfinále přesvědčit všichni čeští střelci. A bylo jich opravdu požehnaně, vždyť naši na 29letého brankáře Tampy Bay vyslali celkem 41 projektilů. Přestože Dominik Hašek před zápasem poukázal na Nikolajovu slabší hru při vyšších střelách, většina českých pokusů se držela při zemi. Co nechytil Chabibulin, to zastavila tyčka – jako při střele Jiřího Dopity z úvodu druhé poloviny zápasu.

Nenechte se mýlit, i Dominik Hašek na druhé straně chytal výtečně a coby rozdílový hráč držel naše naděje nad vodou. Ani olympijským zlatem dekorovaný šaman ale nemůže lapit vše. Po čistém kontu z naganského finále a další bezbrankové třetině v Salt Lake City na Dominátora konečně vyzrál Maxim Afinogenov. Že by ruský mladík nedostupný recept znal i díky dvěma společným sezónám v dresu Buffala? Spíše se Maxim jen nejlépe zorientoval v klubku hráčů, kam se od Dominika odrazila ruská střela od modré čáry. Ze zápasu o vše uběhlo pětadvacet minut a český tým prohrával 0:1.

Vyrovnávací gól mělo na svých hokejkách několik českých hráčů, leč se sílícím tlakem sílilo i Chabibulinovo sebevědomí. Jeden v životní formě chytající gólman Čechům dopřál zlatou radost, v Salt Lake City jsme bohužel v přímém hokejovém přenosu sledovali podobný výkon na straně opačné. Ještě deset sekund před koncem Jaromír Jágr dirigoval poslední obrovskou šanci, puk se ale zastavil v brankovišti. Bylo rozhodnuto, dokonalá odveta za Nagano skončila ruským vítězstvím 1:0. Český sen o obhajobě se rozplynul, silný výběr trenéra Augusty skončil před medailovými příčkami.

Česko vs Rusko 0:1 (0:0, 0:1, 0:0)

• Branky ČR: nikdo
• Branky Ruska: 24:48 Afinogenov (Nikolishin, Malakhov)
• Vyloučení: 3:11
• Střely: 41:27

Kapitán Jaromír Jágr své pocity v rozhovoru pro web iDnes shrnul do jednoho slova: zklamání. „Ne z toho, jak jsme hráli, ale z výsledku. Nebyli jsme schopni dát gól. Dá se říct, že jsme si to prohráli sami. Sice jsme byli lepší, ale nedali jsme gól. A na to jsme dojeli.“

Češi, děkujem. Fanoušci přímo v Českém domě v olympijské vesnici ocenili hokejisty skandováním důvěrně známého hesla, všichni ale vnímali nastávající soumrak naganské generace.

„Buďme realisté. Je mi sedmatřicet let a na příští olympiádě se určitě neobjevím. Byl to můj poslední zápas za reprezentaci,“ pravil Dominik Hašek 19 let po svém reprezentačním debutu. Navždy tak mělo zůstat u jednoho zlata a jednoho vyřazení ve čtvrtfinále, oboje po klání se stejným soupeřem. Že historie nakonec jádru možná nejsilnější generace v dějinách naše hokeje dopřála ještě jednu olympijskou placku, to už je jiný příběh. Dočtete se o něm v dalším dílu našeho seriálu, předtím se ale ještě musíme rozloučit s první olympiádou tohoto tisíciletí. I po českém vyřazení bylo stále co sledovat, čím se bavit.

Střela z půlky hřiště zaskočila nejen brankáře, ale i celý svět

Především tedy senzační čtvrtfinálovou výhrou Běloruska nad Švédskem, pakliže patříte k fanouškům vítězství outsiderů nad favority. Toto čtvrtfinále bylo na programu jako první a již ve čtvrté minutě se seveřané po trefě celkem čtyřnásobného šampiona Stanley Cupu Niklase Lidströma ujali vedení 1:0. Snad nikoho nenapadlo, že je to naposledy, kdy mají náskok.

Zápas je dodnes často titulován jako jedno z největších překvapení historie olympijského hokeje. Běloruští kvalifikanti ještě v první třetině vývoj otočili, podruhé se pak do šaten odcházelo za vyrovnaného stavu 2:2. V úvodu třetí části Bělorusy senzačnímu postupu znovu přiblížil Kovaljov, ale na tento gól ještě Švédové zásluhou Matse Sundina dokázali po pěti minutách odpovědět. Situace, která se odehrála dvě a půl minuty před koncem, však seveřanům definitivně sebrala vítr z plachet, resp. puk z hokejek.

I think Tommy Salo was a decent NHL goalie. But he will be forever remembered as the goalie who let in the goal from centre-ice that would propel Belarus to one of the biggest Olympic upsets ever by defeating Sweden. Maybe even bigger than the Miracle On Ice. pic.twitter.com/r5JjQrP5zM

Nedá se říci, že by si švédský brankář Tommy Salo odžil noční můru přímo v Salt Lake City – on si ji odžil v následujících letech. Laciný gól měl neustále na talíři, střela od červené čáry se stala součástí jeho vlastního já. „Tenhle zápas mě pronásleduje celý život,“ přiznal v roce 2018 strážce švédské svatyně k psychickým potížím i myšlenkám na sebevraždu. V srpnu 2020 mu při autonehodě policisté naměřili přes tři promile alkoholu, dostal dva měsíce nepodmíněně.

Je to přitom ten samý Salo, jenž na ZOH 1994 v Lillehammeru ve finálových samostatných nájezdech vychytal kanadské střelce a dovedl svou vlast ke zlatým medailím. Očekávanému semifinále s Kanadou v Salt Lake City zabránily čtyři inkasované branky z pouhých 19 běloruských střel, vzrušující jednozápasový formát olympijského play-off chyby neodpouští.

To Andrei Mezin na druhém konci hřiště předvedl 44 úspěšných zákroků a svou zemi dovedl z kvalifikace až do medailových zápasů. V základní skupině přitom Bělorusové třikrát prohráli při nelichotivém skóre 6:22. Nyní měli čelit kanadským hvězdám, v druhém semifinále si to o postup do zlatého utkání rozdali Rusové s Američany.

Výsledky čtvrtfinálových zápasů a semifinálové dvojice

Atraktivní semifinále nabídla 13 gólů

Semifinálové zápasy v Salt Lake City proběhly 22. února 2022, na den přesně čtyři roky po českém vítězství v Naganu. Jako první došlo na utkání Kanada vs Bělorusko a jestliže ve čtvrtfinále se hlavní turnajoví favorité při hubeném vedení 2:1 nad Finskem museli o postup strachovat do posledních sekund, ve svém předposledním klání jasně dominovali.

Žádné zopakování švédského zaváhání, žádné pochybnosti. Kanaďané se již po šesti minutách zásluhou Steva Yzermana ujali vedení, a přestože Ruslan Salei v čase 13:24 srovnal, ze strany Bělorusů to bylo vše. Kanada zvítězila hladce 7:1, soupeřovy brankáře zasypala celkem 51 střelami. To Martin Brodeur musel čelit pouze 14 střeleckým pokusům. Vítěznou branku vsítil obránce Eric Brewer dvě a půl minuty před koncem první třetiny, další góly přidali Scott Niedermayer, Paul Kariya, Simon Gagné, Eric Lindros a Jarome Iginla. Sedm tref, sedm střelců (a dvě asistence z dílny kapitána Lemieuxe. Kanada byla na nohou, jejich hokejové hrdiny čekalo olympijské finále.

Proti komu? O tom mělo rozhodnout druhé semifinálové utkání Rusko vs USA. Jestliže nadprůměrných 65 ran z prvního semifinále nezaujatého fanouška potěšilo, bilance druhého zápasu vysloveně zvedala ze židlí. Aktéři hokejové studené války totiž dohromady vypálili 79 střel (30 ku 49). Za brankové čáry jich zamířilo pět.

Rusové se opět mohli opřít o skvěle chytajícího Nikolaje Chabibulina, avšak vaz jim zlomila znamenitá americká efektivita v přesilových hrách – hráli jich šest, využili hned tři. Ještě v první třetině se trefil Bill Guerin, v té druhé na něj navázali Scott Young a Phil Housley. Jedenáct sekund po startu třetí části Mika Richtera jako první překonal Alexej Kovaljov, kontaktní gól obstaral Vladimir Malachov. Toť vše, Američané vyhráli 3:2 a potřetí v řadě se přiblížili zlaté medaili z domácí olympiády.

Konec čekání? Kanada se po zlatu natahovala po půl století

Pozdě, ale přece. Finálové střetnutí Kanady a USA odborníci předpovídali již před Naganem, Dominátor a soudržný český celek byli jiného názoru. Nyní konečně došlo na konfrontaci dvou hokejových velmocí, z nichž v pozici favorita vystupovala ta severnější. Nic naplat, Američané byli s průměrným věkem 31 let a 10 měsíců nejstarším týmem domácí olympiády a jestliže v předchozích zápasech na širokém kluzišti drželi krok s aktivními evropskými tými, v závěru turnaje už bojovali s únavou. Své však měli odžito i Kanaďané s průměrným věkem třicet a čtvrt roku.

V samém závěru ZOH 2002 v Salt Lake City fanoušky čekal souboj nesmírně talentovaných týmů. Souboj mnoha legend. A souboj, který rozhodně nezklamal. Američany v deváté minutě poslal do vedení Tony Amonte, soupeř ale ještě do první sirény otočil – trefili se Kariya a Iginla. Pět minut před koncem druhé části vyrovnal bek Rafalski, nicméně Joe Sakic v čase 38:19 javorovým listům znovu dodal zlatavý odstín. Kanaďané po dvou třetinách vedli 3:2 a jakýkoli americký nápor v koncovce rázně odmítli.

Čas 56:01, Jarome Iginla druhým gólem v zápase zvyšuje na 4:2. Čas 58:40, podruhé se trefuje i Joe Sakic. Je rozhodnuto, Kanada vítězí 5:2 a po padesáti letech získává olympijské zlato.

Led haly E-Center zkrápějí slzy štěstí, pod historicky sedmý kanadský triumf se podepisuje i Wayne Gretzky v roli generálního manažera. O čtyři roky dříve v Naganu na sklonku aktivní kariéry plakal z jiného důvodu.

Televizní stanice CBC uvádí, že olympijské finále se sledovaností 10,6 milionu diváků dvojnásobně překonalo předchozí rekord, rozhodující utkání finále Stanley Cupu z roku 1994. Když už je řeč o svatém grálu klubového hokeje, Brendan Shanahan a Steve Yzerman ikonickou trofej nad hlavu pozvedli pouze čtyři měsíce po olympijském vítězství a po Kenu Morrowovi (1980) se stali teprve druhým a třetím hráčem, kteří se v jediném kalendářním roce stali šampiony ZOH i NHL. K úspěšnému tažení Detroitu Red Wings v playoff 2002 mimochodem výrazně přispěli i američtí stříbrní medailisté Chelios a Hull. A samozřejmě také Dominik Hašek, jenž po vytouženém triumfu vyhlásil dočasný konec kariéry.

Kanadská radost byla hned dvojnásobná, kolébka hokeje totiž ovládla i olympijský turnaj žen, taktéž po finálovém vítězství nad Spojenými státy. Zatímco zámořské dámy jednoznačně ovládly kanadské bodování turnaje a v první desítce mezi sebe finalistky pustily pouze Finku Katju Riippi, v mužském pořadí se prosadili i hráči z nemedailových zemí. Nejlepším střelcem byl sice šestigólový Američan John LeClair, produktivitu však ovládl Mats Sundin ze Švédska.

Podle zástupců médií se Američané při svém stříbrném vystoupení mohli opřít především o defenzivu, do turnajového all-stars výběru byli totiž zvoleni jak brankář Mike Richter, tak obránci Brian Leetch a Chris Chelios. Přidal se k nim i kanonýr John LeClair, další místa v elitní šestce obsadili Mats Sundin a Joe Sakic. Nejužitečnějším hráčem byl zvolen posledně jmenovaný.

A právě Joe, klubová ikona Colorada Avalanche, byl za svůj výkon oceněn i direktoriátem turnaje. Lepšího útočníka byste na ZOH 2002 v Salt Lake City podle názoru olympijských činovníků nenašli. Cenu pro nejlepšího brankáře pak obdržel ruský kat českých nadějí Chabibulin.

• Nejlepší brankář - Nikolaj Chabibulin (Rusko)
• Nejlepší obránce - Chris Chelios (USA)
• Nejlepší útočník - Joe Sakic (Kanada)

Takoví jsou hrdinové prvního mezinárodního střetnutí nejlepších světových hokejistů ve třetím tisícíletí. Mnohá z těchto jmen se objeví i v dalším dílu našeho seriálu, i v Turíně 2006 se pod olympijskými kruhy představili hráči z NHL. Dynamika hvězdného turnaje však byla naprosto odlišná, o tom už si ale více povíme příště.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 2002