Historie Mistrovství světa ve fotbale (11.) – MS 1970

Mexiko se během dvou let dvakrát stalo centrem světového sportu. Po úspěšné olympiádě v roce 1968 se země Aztéků zhostila i role organizátora Mistrovství světa ve fotbale. Mexický šampionát byl výjimečný nejen rozdíly nadmořských výšek, ale také několika inovacemi. Poprvé se mohlo střídat, rozhodčí poprvé používali žluté a červené karty. Fotbalový míč získal ikonický design. A památné výkony předváděli i samotní hráči, v čele s šampiony...

MS v Mexiku – Fotbalová válka
ČSSR v kvalifikaci – Technologické novinky
Náročné podmínky – První střídání
Italský postup – Těžká skupina ČSSR
Čtvrtfinále – Německá odplata
Brazílie to zvládla – „Zápas století“
Finále MS 1970 – Osud Rimetovy trofeje

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/AP/Uncredited

Místo Argentiny dostalo přednost Mexiko

Argentina už musela být značně frustrována. FIFA jakoby jí nemohla zapomenout léta trucování, během nichž Argentinci bojkotovali světový šampionát v letech 1938 až 1954. Argentina od té doby několikrát neúspěšně kandidovala na pořadatelství Mundialu.

Stejně dopadla i její kampaň za organizaci MS 1970. Na kongresu v Tokiu bylo 8. října 1964 rozhodnuto o tom, že FIFA World Cup uspořádá Mexiko. Mistrovství světa mělo poprvé zavítat mimo Evropu a Jižní Ameriku.

Kvalifikace Salvadoru s Hondurasem rozdmýchala Fotbalovou válku

Mistrovství světa ve fotbale tehdy mělo skutečně historický přesah. Ve střední Americe totiž kvalifikační střetnutí Salvadoru s Hondurasem vygradovalo ve vojenský konflikt, který získal přízvisko „Fotbalová válka“.

Problémy byly samozřejmě hlubšího rázu, než je fotbalová nevraživost. Hondurasu se nelíbilo, že uprchlíci ze Salvadoru zabírají volnou honduraskou půdu. Honduras je totiž pětkrát větší rozlohou, ale v šedesátých letech měl pouze poloviční počet obyvatel než Salvador.

Uprostřed této geopolitické situace spolu obě země sehrály kvalifikační duely o místo na fotbalovém šampionátu. Honduras doma vyhrál 1:0, ale v Salvadoru podlehl 0:3. Po odvetném zápase probíhalo mezi obyvateli obou zemí mnoho násilností a napětí se neustále stupňovalo.

O postupujícím rozhodlo až play-off v Mexico City, které 26. června 1969 skončilo výhrou Salvadoru 3:2 po prodloužení. Stejného dne obvinila salvadorská vláda Honduras z genocidy salvadorských přistěhovalců. O necelé tři týdny později vypukla válka, která skončila po 100 hodinách bojů díky intervenci Organizace amerických států.

Severokorejci odmítli hrát proti Izraeli a byli vyloučeni

Salvadorští fotbalisté se navzdory konfliktu mohli těšit na své první Mistrovství světa ve fotbale. Stejný pocit zažívaly také reprezentace Maroka a Izraele. Ani postup Izraele se ale neobešel bez rozbrojů přesahujících hranice sportu. Kvůli řadě politických sporů byl Izrael přiřazen ke kvalifikační části Asie-Oceánie.

Přesto se ani tím situace nevyřešila ke spokojenosti všech účastníků. Korejská lidově demokratická republika odmítla odehrát zápas proti Izraeli, přestože to znamenalo její automatickou diskvalifikaci. Na překvapivý úspěch z Anglie tak Severokorejci nenavázali.

Reprezentanti ČSSR se po absenci v Anglii vrátili na MS

Československo po skvělém druhém místě v Chile překvapivě nepostoupilo na MS 1966. Další cestu přes Atlantik si ale naši fotbalisti nenechali ujít. V kvalifikační skupině za sebou nechali Dánsko a Irsko, při bilanci 4-1-1 nasbírali stejný počet bodů jako Maďarsko.

O postupujícím tedy rozhodlo play-off v Marseille. Kvašňák, Veselý, Adamec a Jokl se v klíčovém zápase zaskvěli góly, za Maďary až v úplném závěru skóroval Lajos Kocsis. Naši fotbalisti vyhráli 4:1 a mířili do Mexika, Maďaři naopak zůstali doma. Kromě nich se na MS 1970 neprobojovaly ani Argentina, Francie, Portugalsko či Španělsko.

Nové stadiony, barevné vysílání a proslulý míč Adidas Telstar

Mexiko o dva roky dříve hostilo XIX. Letní olympijské hry, a čtyři z pěti stadionů hostujících MS tak byly postaveny v 60. letech právě pro tyto dvě vrcholné akce. Pouze Estadio Luis Dostal v Toluce bylo otevřeno už v roce 1954.

Fotbalový šampionát v roce 1970 se ale kromě moderních arén pyšnil i celou řadou dalších inovací. Technologický pokrok zajistil, že černobílé televizní vysílání poprvé v historii MS nahradily barevné přenosy do celého světa.

Vývoj byl patrný i u toho nejdůležitějšího – fotbalového balonu. Oficiální hrací míč Adidas Telstar měl jako první v dějinách FIFA World Cup design komolého dvacetistěnu, tvaru, který se později stal všeobecně oblíbeným.

Herní systém ale zůstal beze změny; 16 týmů bylo rozlosováno do skupin po čtyřech, v nichž se střetly každý s každým. Nejlepší dva týmy postoupily do čtvrtfinále a dál už se turnaj dohrával ve vyřazovacím pavouku.

Nadmořská výška vyžadovala důkladnou aklimatizaci

Poloha stadionů v různých nadmořských výškách znamenala, že se týmy potřebovaly aklimatizovat na lokální podmínky. Proto do Mexika cestovaly s předstihem, aby si zvykly na vedro a tlak vzduchu.

Některé reprezentace už si mexické podmínky vyzkoušely během olympijského turnaje. Nejníže položený stadion byl v Guadalajaře (1 500 metrů nad mořem), nejvyšší polohu měl ten v Toluce (2 660 m. n. m.).

Hlavní pozornost však budil stánek Estadio Azteca s více než stotisícovou kapacitou. Azteca tehdy teprve začala psát svou bohatou historii, která je neodmyslitelně spjata s Mundialem. Dodnes jde o jeden z nejslavnějších sportovních stadionů na světě.

Kvůli evropským televizím probíhaly zápasy v poledních vedrech

Kvůli časovému posunu mělo mnoho zápasů výkop v pravé poledne, aby mohly evropské televizní stanice vysílat zápasy v divácky příznivých časech. Náročné podmínky tím byly ještě výrazně ztíženy, hrálo se v obrovských vedrech.

Úvodní zápas mezi Mexikem a Sovětským svazem skončil 0:0 a novináři se domnívali, že i v dalších zápasech se bude hrát v pomalém tempu a padne málo branek. To se však nepotvrdilo. Sověti i Mexičané vyhráli oba zbývající zápasy ve skupině a prošli do čtvrtfinále, zatímco reprezentace Belgie a Salvadoru skončily už po základní skupině.

Anatoliy Puzach byl prvním střídajícím hráčem v dějinách MS

Fyzicky vyčerpávajícím zápasům částečně ulevilo nové pravidlo, které FIFA představila právě na MS 1970. Týmy poprvé mohly střídat. Anatoliy Puzach se tak stal prvním hráčem v dějinách Mistrovství světa, který do zápasu vstoupil až v jeho průběhu.

Premiérově se na šampionátu také objevily žluté a červené karty. Zajímavé je, že na tomto MS však nedošlo k žádnému vyloučení. První červenou kartu tak MS uvidělo až o čtyři roky později.

Italové a Uruguayci zvládli defenzivní bitvu

Skupina 2 byla na góly nejchudší ze všech. V šesti utkáních padlo pouze šest branek. Uruguay a Itálie postoupily na úkor Švédska a Izraele. Švédové přitom mohli postoupit, pokud by v závěrečném zápase porazili Uruguay o dva góly. Až v poslední minutě však vsítili jediný gól zápasu a nejtěsnější výhra jim nestačila.

Zato Italům stačil na postup z prvního místa jediný gól – právě do švédské sítě. Itálie si mohla oddechnout, poprvé od roku 1938 se na mistrovství světa podívala dál než do základní fáze turnaje.

Čechoslováci v těžké skupině narazili na Anglii i Brazílii

Nejzajímavější byla bezpochyby třetí skupina, v níž se potkali obhájci titulu z Anglie s Brazilci, kteří byli považováni za největší favority turnaje. S těmito těžkými soupeři museli svést souboje Čechoslováci a Rumuni.

Anglický kouč Ramsey se v médiích často vyjadřoval nelichotivě na účet Mexika, a to se projevilo na atmosféře v zápasech jeho týmu. Bouřliví mexičtí fanoušci dávali anglickým hráčům najevo, že si jejich úspěch na MS rozhodně nepřejí. V prvním kole ale Anglie porazila Rumunsko 1:0 díky brance hrdiny předchozího finále Hursta.

Brazilci si zase poradili s Československem. Naší reprezentaci sice v 11. minutě poslal do vedení Ladislav Petráš, jenže pak už se trefovali jen Kanárci. Rivellino vyrovnal a ve druhé půli vstřelil vítězný gól Pelé. Jairzinho pak ještě dalšími dvěma góly upravil na konečných 4:1.

Banks zázračně vychytal Pelého, přesto to nestačilo

Poté se dva velikáni střetli proti sobě, očekával se mimořádný zápas. A diváci v Guadalajaře rozhodně měli na co koukat. Pelého střelu z blízkosti skvělým reflexem zachránil Gordon Banks, který tento zákrok později označil za nejlepší ve své kariéře. Brazilci přesto zvítězili 1:0, rozhodující trefu zařídil Jairzinho v 59. minutě.

Naši opouštěli MS 1970 se třemi porážkami

Českoslovenští hráči bohužel neudrželi vedení ani ve druhém zápase na turnaji. Opět jako první rozvlnil síť Petráš, jenže Rumuni dvěma góly ve druhé půli strhli vítězství na svou stranu.

V posledním utkání pak naši reprezentanti podlehli Anglii 0:1, jedinou branku vsítil Allan Clarke z penalty. Český tým tak opouštěl Mexiko bez zisku jediného bodu a s nelichotivým skóre 2:7.

Brazilci byli naopak úspěšní i ve třetím utkání ve skupině. Proti Rumunsku znovu úřadovali Pelé s Jairzinhem. Při výhře 3:2 se Pelé trefil dvakrát, Jairzinho jednou.

Západní Němce táhl mimořádný útočník Gerd Müller

Poslední skupina začala parádním obratem Peru, které se na Mundialu objevilo poprvé od úvodního MS v roce 1930. Peruánci už ztráceli na Bulhary dva góly, ale nakonec zvítězili 3:2.

I v souběžně hraném utkání došlo ke zvratu. Maroko překvapivě vedlo 1:0 nad Západním Německem, ale Uwe Seeler a Gerd Müller zařídili konečný výsledek 2:1 pro Němce.

A protože hráči Peru i Západního Německa zvládli vyhrát i své druhé zápasy, zajistili si postup do čtvrtfinále. V závěrečném vzájemném zápase už se střetli pouze o to, kdo bude vítězem skupiny. O tom svým hat-trickem rozhodl Müller, Němci vyhráli 3:1.

Domácí tým neprošel branou čtvrtfinále

Všechna čtvrtfinále se hrála souběžně, a to 14. června od 12 hodin. Estadio Azteca se první branky – a jediné – dočkalo až ve 117. minutě, kdy souboj Uruguaye a Sovětského svazu rozhodl Víctor Espárrago ve prospěch jihoamerického celku.

Domácí Mexičané v Toluce nestačili na Itálii, přestože ve 13. minutě zásluhou Gonzáleze vedli 1:0. Ještě v první půli si ale dal vlastní gól Guzmán a Itálie sama přidala další tři zásahy ve druhé části.

Brazílie bez problému zdolala i Peruánce

Brazílie nepřipustila překvapení v utkání s Peru. Rivellino otvíral na 1:0, Tostão zvýšil na 2:0. Peruánci se sice nevzdali a snížili, ale v 52. minutě se opět trefil Tostão. I když se Peru ještě jednou podařilo dotáhnout na rozdíl jediné branky, naděje na senzaci znovu utnul Jairzinho, který v 75. minutě zajistil konečný stav 4:2.

Reprízu posledního finále tentokrát v prodloužení rozhodl Müller

Nejzajímavějším čtvrtfinálový duel hostilo Estadio Nou Cámp v Leonu. Šlo totiž o reprízu posledního finále mistrovství světa – proti sobě se znovu postavily reprezentace Anglie a Západního Německa.

I tentokrát bylo vzájemné utkání mimořádně napínavé. Činil se v něm i Geoff Hurst, hrdina rozhodujícího zápasu z Wembley MS 1966. Hurst měl podíl na gólu, který poslal Anglii už do vedení 2:0. Franz Beckenbauer a Seeler ale srovnali na 2:2.

Hurst poté vstřelil stejně jako před čtyřmi lety kontroverzní gól. Tentokrát byl ale předmětem sporu ofsajd. Rozhodčí branku neuznali a v prodloužení se Němci dočkali odplaty. Ve 108. minutě jim zajistil postup elitní střelec Müller.

Brazílie nepřipustila další Maracanazo

Úžasnou podívanou přinesla i semifinálová klání. Střetnutí Uruguaye s Brazílií vždy vyvolává vzpomínky na zázračné „Maracanazo“ z roku 1950. A Brazílie jako by se ani o dvacet let později nevzpamatovala z tehdejšího zklamání.

Alespoň to tak vypadalo v 19. minutě, kdy šla Uruguay do vedení. Minutu před pauzou ale vstřelil důležitou vyrovnávací branku Clodoaldo. Brazílie získala pevnou půdu pod nohama a ve druhé půli si vybojovala další finálovou účast – o výsledku 3:1 rozhodli Jairzinho a Rivellino.

Itálie a Západní Německo uchvátily diváky v dechberoucím „Zápase století“

Nevídanou zápletku nabídl druhý semifinálový zápas, v němž se utkali reprezentanti Itálie se Západním Německem. Utkání ve fotbalové historii získalo přízvisko „Zápas století“. Italové v něm už od osmé minuty vedli 1:0 a tento stav drželi po celý zápas... až do 90. minuty, kdy Západní Němce zachránila trefa Schnellingera.

Následovalo prodloužení, které vešlo do dějin jako nejlepší prodloužení v dějinách Mistrovství světa ve fotbale a patrně i celého fotbalu. Oba týmy byly rázem jako utržené ze řetězu, v nastavené půlhodině padlo pět gólů.

Müller poslal Němce do vedení, Italové však otočili na 3:2. Následně ale Müller znovu srovnal. Jenže hned o minutu později zase Rivera přiblížil Itálii k postupu do finále. Podle průběhu prodloužení se zdálo, že tím střelecká podívaná neskončí.

Zbývalo devět minut, jenže další gól už nepadl. Italové po strhujícím výkonu přetlačili Západní Německo v poměru 4:3. Více než sto tisíc diváků na Estadio Azteca rozhodně nelitovalo, že zápas trval o půl hodiny déle, než bylo původně plánováno.

Západní Němci poté před ještě o něco vyšší návštěvou vyhráli souboj o třetí místo. O jediný gól se výjimečně nepostaral nejlepší střelec turnaje Müller (10 gólů), nýbrž Wolfgang Overath.

Ve finále úřadoval skvělý Pelé

Více než 107 tisíc fanoušků se vtěsnalo do mexického fotbalového chrámu pro finále Brazílie vs. Itálie. První gól padl v 18. minutě, když centr Rivellina našel hlavu Pelého, jenž svou šanci zužitkoval. Po chybě brazilské obrany ale ve 36. minutě srovnal Roberto Boninsegna.

Brazilci ale druhé poločasy zvládali skvěle. Gérson tvrdou střelou v 65. minutě změnil stav na 2:1 a stejný hráč chvíli poté z přímého kopu našel centrem Pelého. Nejlepší fotbalista planety hlavou přiklepl míč Jairzinhovi a ten zvýšil na 3:1.

Pelé navíc přihrál ještě na jeden gól, konečnou podobu dodal výsledku kapitán Carlos Alberto. Brazílie porazila Itálii 4:1 a vrátila se na světový trůn.

Brazílie díky třetímu triumfu navždy získala Rimetův pohár

Finále MS 1970 bylo ještě důležitějším soubojem, než jakýkoli předchozí zápas a titul mistrů světa. Obě reprezentace už totiž dříve dvakrát Mundial vyhrály. Bylo tedy jisté, že vítěz navždy získá putovní Trofej Julese Rimeta, kterou si podle pravidel mohl doživotně nárokovat první tým, který zvítězí ve třech šampionátech.

Brazílie to zvládla během dvanácti let, v nichž se po hřišti proháněla zlatá generace Kanárků. Vítězný tým z roku 1970 byl považován za vůbec nejsilnější výběr všech dob, předčil i brazilské týmy, které ovládly MS 1958 a 1962. Třetí brazilský triumf byl suverénní záležitostí. Brazilci vyhráli všech dvanáct zápasů; šest v kvalifikaci a šest na závěrečném turnaji.

Pelé a Zagallo potřetí vítězní, trofej je od roku 1983 nezvěstná

Pelé se stal prvním a dosud jediným fotbalistou, který vyhrál tři MS ve fotbale. Trenér Mário Zagallo byl zase prvním mužem, kterému se podařilo vyhrát mistrovství světa jako hráči i jako trenérovi. Zagallo patřil do sestavy vítězných týmů z let 1958 a 1962.

Trofej Julese Rimeta ovšem potkal neslavný osud. Pohár byl v roce 1983 odcizen z vitríny v Rio de Janeiru a nikdy nebyl znovu nalezen. S největší pravděpodobností byl roztaven a prodán.

Už na šampionátu 1974 ale byla poprvé ve hře trofej, kterou si spojujeme s Mistrovstvím světa ve fotbale i v současnosti. Kdo ji mohl jako první zvednout nad hlavu, to se dozvíte v příštím dílu...

MS 1970 ve fotbale – souhrn tabulek, výsledky zápasů