Historie Mistrovství světa ve fotbale (12.) – MS 1974

Rok 1974 přinesl jubilejní desátý FIFA World Cup. Dějištěm šampionátu se díky úspěšné kandidatuře stalo Západní Německo. Domácí měli vynikající mužstvo, v němž vyčnívali hlavně Franz Beckenbauer s Gerdem Müllerem. Ještě větší síla ovšem vyzařovala z týmu Nizozemska okolo Johana Cruyffa, který se prezentoval pohledným útočným stylem pojmenovaným „totální fotbal“. A tak vznikla slavná mezinárodní fotbalová rivalita...

Nová vítězná trofej – ČSSR v kvalifikaci
Herní systém – První červená karta
Základní skupiny – Totální fotbal
Suverénní Oranje – Domácí postupují
Slavná rivalita – Finále MS 1974
Müllerova zlatá tečka – Matka všech porážek

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/Picture Alliance/dpa

Jubilejní desátý šampionát poznal novou vítěznou trofej

V létě roku 1966 se v Anglii naráz rozhodlo o pořadatelích Mistrovství světa ve fotbale 1974, 1978 a 1982. Západní Německo se předem dohodlo se Španěly na vzájemné podpoře. Španělé tedy nelezli Němcům do zelí pro ročník 1974 a ti na oplátku neoponovali španělské nabídce pro MS 1982. Společný plán se oběma zemím vyplatil.

Brazílie na posledním mistrovství v Mexiku jako první země potřetí vyhrála FIFA World Cup, díky čemuž natrvalo získala Zlatou Niké, známou též jako Trofej Julese Rimeta. Pro německý Weltmeisterschaft tak museli organizátoři vyrobit novou trofej.

FIFA vypsala na podobu nového poháru soutěž, kterou vyhrál návrh italského sochaře Silvia Gazzanigy. Nejcennější fotbalová trofej představuje dvě osoby zvedající planetu Zemi. Dostala přitom velmi obyčejný název – FIFA World Cup Trophy.

Necelých sedmatřicet centimetrů vysoký a přes šest kilo těžký pohár měl být poprvé zdvižen vítězi MS 1974. Na rozdíl od Zlaté Niké se jej však žádný národní tým nemůže zmocnit navždy – bez ohledu na to, kolik šampionátů vyhraje.

Sověti diskvalifikováni, Čechoslováci nestačili na Skoty

Největší rozruch v kvalifikačním období vzbudilo play-off mezi SSSR a Chile. První utkání v Moskvě skončilo 0:0, ale Sověti odmítli cestovat do Chile kvůli tamnímu politickému převratu. Podle pravidel byli diskvalifikováni a místo na šampionátu tak připadlo Chilanům.

Místo na závěrečném turnaji mistrovství světa 1974 si vybojovaly mimo jiné i reprezentace Východního Německa, Haiti, Austrálie a Zairu, pro které šlo o premiérovou účast v hlavní části MS.

Těmto zemím mohli závidět Čechoslováci, kteří ve své kvalifikační skupině skončili sice před Dánskem, ale až za Skotskem. Naši fotbalisti uhráli dvě výhry, jednu remízu a prohráli jen ve Skotsku. I když tuto porážku oplatili soupeři v závěrečném zápase v Bratislavě, na postup už to výběru ČSSR nestačilo. Skoti vyhráli všechna tři předchozí utkání a měli tedy jisté první místo.

Nový herní systém se dvěma semifinálovými skupinami

Formát hlavního turnaje byl upraven, přestože na mistrovství stále hrálo 16 účastníků. První část zůstala beze změny, ze čtyřčlenných základních skupin postupovaly dál první dva celky.

Jenže namísto čtvrtfinálového pavouka bylo zbývajících osm týmů rozděleno do dvou skupin po čtyřech. V nich se mužstva opět střetla každý s každým. Vítězové posléze postoupili přímo do finále, druhé týmy hrály o třetí místo.

První červená karta v historii Mistrovství světa ve fotbale

Kromě nového formátu se diváci v Berlíně dočkali i premiérového udělení červené karty. K vylučování sice docházelo i na dřívějších šampionátech, jenže karty byly zavedeny až před MS 1970. V Mexiku ovšem proběhl turnaj bez jediného vyloučení.

A tak se až Chilan Carlos Caszely stal prvním hráčem, který v utkání Mistrovství světa ve fotbale uviděl červenou kartu, kterou jej vyloučil turecký rozhodčí Babacan. Bylo to v 67. minutě zápasu proti domácím Západním Němcům.

Východní Němci ve skupině zaskočili své slavnější sousedy

Západní Němci kromě Chile (1:0) porazili v první skupině i Austrálii (3:0). Na závěr je čekalo ještě derby proti sousednímu Východnímu Německu, které mělo po dvou zápasech tři body.

Pikantní střetnutí hostil Volksparkstadion v Hamburku. Díky gólu Sparwassera ze 77. minuty jej vyhrála NDR. Východní Němci tím předskočili své slavnější kolegy a obsadili první místo ve skupině. Domácí šli do druhého kola z druhé pozice.

Nizozemci se po 36 letech vrátili na MS, fascinovali „totálním fotbalem“

Na diváky po celém světě nejvíce zapůsobili Nizozemci, kteří předváděli jejich „totaalvoetbal“, inspirovaný taktikou Ajaxu Amsterdam. Systém totálního fotbalu spočíval v tom, že se hráči nemuseli striktně držet stanovených pozic. Prakticky každý hráč v sestavě musel být schopný bránit i útočit.

Zároveň musel být tým výborně organizovaný jako celek. Pokud někdo opustil svou pozici, okamžitě jej zastoupil spoluhráč, aby mužstvo udrželo svou formaci. Tento styl hry rovněž umožňoval velmi intenzivně napadat protivníkovu rozehrávku.

Nizozemci díky této taktice předváděli na MS 1974 atraktivní podívanou, kterou si vychutnávali nejen jejich fanoušci. Na mistrovství se přitom nizozemská reprezentace objevila poprvé od roku 1938.

Vynikající Oranje vyhráli svou základní skupinu po výhrách nad Uruguayí a Bulharskem a remíze se Švédskem. Do semifinálové skupiny je doprovodili druzí Švédové.

Poláci budili respekt, Itálie propadla a Haiti ukončilo Zoffovu neprůstřelnost

Stejně jako Nizozemsko se i Polsko vrátilo na šampionát po dlouhých 36 letech. Poláci rovněž vstoupili do závěrečného turnaje parádně. V těžké skupině vyhráli všechna tři utkání. Outsideři z Haiti to odskákali sedmi góly, ale mnohem větší respekt si Poláci získali díky výhrám nad dvěma favority turnaje – Argentinu zdolali 3:2 a Itálii 2:1.

Argentinci prošli dál na úkor Itálie, byť jen díky lepšímu skóre. Italové tak nenavázali na svou finálovou účast z posledního MS a poroučeli se už po třech zápasech.

Haiťané sice na turnaji podle očekávání prohráli všechny zápasy, přesto na šampionátu zanechali značnou stopu. V úvodním zápase s Itálií totiž otevřel skóre Emmanuel Sanon, který ukončil 12 zápasů dlouhou italskou sérii bez obdržené branky. Legendární brankář Dino Zoff tak po 1 142 minutách přišel o neprůstřelnost.

Černý Petr pro Skoty

Zajímavou zápletku nabídlo vyhodnocování tabulky ve Skupině 2. Brazílie, Jugoslávie a Skotsko ve všech vzájemných zápasech remizovaly, o postupujících tedy rozhodovalo skóre jejich zápasů proti Zairu. Africká země totiž podlehla všem třem soupeřům.

Jugoslávci nasázeli Zairu devět branek, Brazilci tři a černý Petr tak zbyl na Skoty, kteří vyhráli jen 2:0. Proto se do dalšího kola nepodívali a mohli jen sledovat, jak si povedou fotbalisti Jugoslávie a Brazílie.

Suverénní Oranje prošli do finále

Ve druhé fázi byli do Skupiny A svedeni Nizozemci spolu s Argentinou, Brazílií a Východním Německem. Měla se mezi nimi odehrát napínavá bitva o postup do finále, jenže hráči Oranje byli ve fenomenální formě.

Hned na úvod Nizozemci deklasovali Argentinu 4:0. V tomto utkání vsítil své první dva góly na Mistrovství světa kapitán Johan Cruyff. V paralelně hraném utkání Brazílie díky trefě Rivellina porazila NDR 1:0.

Nizozemci a Brazilci si poté prohodili soupeře. Brazílii pomohli Rivellino s Jairzinhem k vítězství 2:1 nad Argentinou, zatímco o nizozemském vítězství proti Východnímu Německu rozhodli Neeskens a Rensenbrink.

Závěrečný zápas mezi Brazílií a Nizozemskem tedy určil, který tým si zahraje o titul a kdo pouze o třetí místo. Góly přinesla až druhá půle, v níž se prosadili Neeskens a Cruyff. Nizozemci porazili úřadující šampiony 2:0 a přesvědčivě ovládli Skupinu A. Vyhráli všechna tři utkání, navíc s parádním skóre 8:0.

Foto: ČTK/DPA/Roland Scheidemann

Souboj dominantních Poláků a Západních Němců rozhodl Müller

Také o druhém finalistovi rozhodl přímý souboj v závěrečném kole. Skupině B totiž dominovali Západní Němci a Poláci. Domácí vstoupili do druhého kola výhrou 2:0 s Jugoslávií, kterou zařídili Paul Breitner s Gerdem Müllerem. Poté si Němci poradili i se Švédskem, když v divokém utkání padlo pět ze šesti branek až ve druhém poločase. Němci zvítězili 4:2.

Polsko rovněž zdolalo první dva soupeře. Grzegorz Lato jediným gólem zajistil dva body proti Jugoslávii, poté vstřelil rozhodující branku při výhře 2:1 nad Švédskem. Polský tým měl navíc mírnou logistickou výhodu – před rozhodujícím zápasem skupiny nemusel cestovat.

Klíčový duel Polska proti Západnímu Německu sledovalo 62 tisíc diváků v ochozech frankfurtského Waldstadionu. Těm udělal nesmírnou radost nejlepší střelec mexického šampionátu Müller, který v 76. minutě jako jediný dokázal rozvlnit síť. Západní Němci vyhráli 1:0 a mohli čekat na finálového soupeře. Domácí byli totiž prvními finalisty, souboj Nizozemců s Brazilci se odehrál až o tři hodiny později.

Oba závěrečné zápasy hostil Olympijský stadion v Mnichově. Bitvu o třetí místo rozhodl v sobotu 6. července Lato, který byl se sedmi góly nejlepším střelcem šampionátu. Vrchol turnaje přišel na řadu o den později.

Ve finále nejen Beckenbauer vs. Cruyff, zrodila se rivalita mezi Nizozemskem a Německem

Nedělní finále navštívilo přes 75 tisíc diváků. Sestavy obou mužstev byly plné vynikajících fotbalistů, posuďte sami...

• Nizozemsko: Jongbloed - Suurbier, Rijsbergen, Haan, Krol - Jansen, Neeskens, van Hanegem - Rep, Cruyff (C), Rensenbrink
• Západní Německo: Maier - Vogts, Beckenbauer (C), Schwarzenbeck, Breitner - Bonhof, Overath, Hoeneß - Grabowski, Müller, Hölzenbein

Přesto na hřišti vyčnívali zejména dva hráči, a sice kapitáni obou finalistů. Západní Němce vedl útočně laděný obránce Franz Beckenbauer, majitel Zlatého míče z roku 1972.

Nizozemsko se opíralo především o Johana Cruyffa, pohromu všech světových obran. Cruyff byl v té době dokonce dvojnásobným vítězem Ballon d'Or (1971 a 1973) a na konci roku 1974 byl do třetice vyhlášen nejlepším fotbalistou Evropy.

Souboj těchto hvězd sliboval opravdu výjimečnou podívanou. Očekávání navíc ještě umocňovala obrovská rivalita obou mužstev. Nizozemsko stále značně pohlcovala anti-německá nálada jakožto dozvuk nacistické okupace za druhé světové války. Finále MS 1974 bylo prvním střetnutím těchto reprezentací od roku 1945.

Nizozemci byli před zápasem o titul jednoznačnými favority. Měli úchvatný tým, hráli neskutečně kvalitní fotbal. Triumf nad Němci, navíc na jejich vlastní půdě, mohl nizozemským pamětníkům války přinést alespoň sportovní katarzi.

Bleskový průnik Cruyffa rezultoval v rychlý první gól

Začátek zápasu ovšem musel být odložen, protože pořadatelé odebrali rohové praporky při přípravách na závěrečnou ceremonii. Následně je zapomněli vrátit. Tyto počáteční rozpaky ale bohatě vynahradil strhující úvod utkání.

Cruyff se v první minutě prohnal německou obranou a Uli Hoeneß jej ve vápně fauloval. Na penaltu se postavil Johan Neeskens, který už v předchozím průběhu šampionátu proměnil dva pokutové kopy. Neminul ani tentokrát a Oranje hned na začátku opařili západoněmecké hráče – ještě před tím, než jim dovolili jediný dotyk s míčem.

Domácí ale v pětadvacáté minutě oplatili Nizozemcům stejnou měrou, když rovněž z penalty vyrovnal Paul Breitner. Byly to první dva nařízené pokutové kopy v historii finále mistrovství světa.

Poslední reprezentační trefa Gerda Müllera

Dvě minuty před přestávkou skóroval Gerd Müller, který po utkání ukončil svou reprezentační kariéru. Müller svou derniéru v národním týmu pojal stylově, čtrnáctým gólem v závěrečných turnajích MS se vyhoupl do čela historické střelecké tabulky Mistrovství světa. Tento rekord držel následujících dvaatřicet let.

Nejlepší kanonýr MS vystřelil domácím titul

A co je nejdůležitější, Müllerův gól rozhodl o vítězství Západního Německa. Ve druhé půli už totiž žádná regulérní branka nepadla. Müller sice ještě jednou poslal míč do soupeřovy brány, ale branka neplatila kvůli odmávanému ofsajdu.

Západní Němci vyhráli 2:1 a jako první dokázali vyhrát mistrovství světa jakožto úřadující mistři Evropy. Pětice německých hráčů navíc zkompletovala svou sbírku medailových umístění ve FIFA World Cup. Sepp Maier, Franz Beckenbauer, Wolfgang Overath, Jürgen Grabowski a Horst-Dieter Höttges se stali prvními hráči, kteří na mistrovství světa obsadili první, druhé i třetí místo.

Nizozemské národní zklamání: „Matka všech porážek“

V Nizozemsku naopak zavládlo národní trauma. Rivalita se Západním Německem znamenala mnohem víc pro oranžovou zemi než pro Němce. O to bolestnější byla finálová porážka, kterou Nizozemci označují za „De moeder aller nederlagen“, neboli „Matku všech porážek“.

Nizozemský tým byl ale vynikající a bezesporu měl před sebou i skvělou budoucnost. Vždyť Cruyffovi a Rensenbrinkovi bylo stále teprve 27 let, Neeskens a Rep byli ještě o čtyři roky mladší.

Ihned bylo jisté, že Nizozemci budou na příštím mistrovství světa znovu patřit k největším favoritům. Zda vysoká očekávání naplnili, to se dozvíte v příštím dílu...

MS 1974 ve fotbale – souhrn tabulek, výsledky zápasů