Historie Mistrovství světa ve fotbale (14.) – MS 1982

Mistrovství světa ve fotbale už dávno dosáhlo celosvětové popularity a zájem o účast na šampionátu projevovalo více než sto reprezentací. Proto se FIFA rozhodla rozšířit závěrečný turnaj. V roce 1982 se tak na MS poprvé představilo 24 výběrů, namísto dosavadních šestnácti. Do Španělska se díky tomu vypravily i týmy z několika zemí, které se před tím na mistrovství světa neobjevily.

Španělsko pořadatelem – Selhání Nizozemců
ČSSR v kvalifikaci – Nový herní systém
Základní skupiny – Německý skandál
Natěšená Barcelona – Československý zmar
Hvězdní Brazilci – Otrávený Maradona
Itálie vs. Brazílie – Brutální Schumacher
Výtečný Rossi – Finále MS 1982

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/imago sportfotodienst

Vzájemná podpora Španělska a Západního Německa

Španělé získali právo pořádat Mistrovství světa ve fotbale 1982 už s šestnáctiletým předstihem, FIFA o tom rozhodla v Londýně během MS v Anglii. Tam zároveň přidělila pořadatelství šampionátů v letech 1974 a 1978. Španělé podpořili Západní Němce, ti zas na oplátku nepodali proti-kandidaturu pro MS 1982.

Tento záměr se vyplatil oběma zemím. Z předchozích dílů seriálu o mistrovství světa už víme, že Němcům se šampionát v roce 1974 povedl nejlepším možným způsobem.

Konkurence v boji o slavnou trofej se neustále zvyšovala, přestože od roku 1934 působilo na závěrečném turnaji vždy 16 týmů. Po šampionátu v Argentině se FIFA konečně rozhodla reagovat na rostoucí zájem o světový šampionát a zvýšila počet účastníků. Na Mistrovství světa ve fotbale 1982 se poprvé představilo 24 týmů.

Španělsku se v 70. letech nedařilo, mohlo ale jít ve stopách domácích šampionů

Poslední dvě mistrovství světa vyhrály domácí celky. O podobném úspěchu mohli v té době jen snít Španělé, kteří v dosavadní historii nikdy nedosáhli ani na medaili. Nejblíže byli v roce 1950, když v Brazílii obsadili čtvrté místo ve finálové skupině.

Ani v 70. letech španělský fotbal nezářil. Klubové scéně kralovaly nizozemské a německé kluby, ve druhé polovině této dekády začala dominance anglických mužstev.

Podobné to bylo i na reprezentační úrovni – Západní Němci vyhráli dvě z posledních tří mistrovství Evropy, pouze v roce 1976 nestačili ve finále na Čechoslováky. Španělé naopak ani nepostoupili na MS 1970 a 1974. Dostali se pouze do Argentiny, kde ovšem vypadli v základní skupině.

Jako domácí zemi tak Španělům přišlo vhod, že nemuseli před MS 1982 absolvovat kvalifikaci. Ta, jak se opět potvrdilo, může být mnohdy zrádná i pro ty nejlepší týmy.

Selhání Nizozemska, dvojnásobní finalisté do Španělska nepostoupili

Obrovské zklamání zažili Nizozemci, kteří přitom na předchozích dvou MS došli až do finále. Jenže do Španělska vůbec neodcestovali, protože ve své kvalifikační skupině obsadili až čtvrté místo.

Místo Nizozemska postoupily Belgie s Francií, třetí Irsko mělo naopak stejně jako Oranje smůlu. Cruyffova reprezentační kariéra sice byla v té době dávno minulostí, přesto měl nizozemský tým stále řadu hvězd. S neúčastí Nizozemců na MS tak počítal jen málokdo.

O závěrečném turnaji si mohly nechat zdát i výběry Mexika či Švédska, jinak pravidelní účastníci.

Návrat Anglie a Československa po 12 letech

Hlavní turnaj se naopak poprvé od roku 1970 týkal reprezentací Anglie a Československa. Stejnou dobu chyběl na mistrovství také Sovětský svaz a dvanáctileté čekání na postup ukončili i hráči Salvadoru.

Čechoslováci prošli na MS ze stejné skupiny jako Sověti, přestože vstup se naší reprezentaci nepovedl. Na prohru 0:1 ve Walesu ale československý tým odpověděl čtyřmi výhrami v řadě.

Jistotu postupu ale neměl výběr ČSSR až do posledního kola, ve kterém na bratislavském Tehelném poli přivítal SSSR. Sověti už si zajistili postup z prvního místa, Čechoslováci naopak potřebovali získat alespoň bod, aby v tabulce předskočili Velšany.

Už ve 14. minutě sice soupeře poslal do vedení skvělý střelec Oleg Blokhin, ale o dvacet minut později vyrovnal Rostislav Vojáček. Zápas skončil 1:1 a českoslovenští fotbalisti se tak probojovali mezi 24 mužstev, která mířila do Španělska.

Závěrečný turnaj s 24 týmy musel přinést i změnu herního systému

I díky rozšíření počtu týmů se na šampionát premiérově podívaly reprezentace Alžírska, Hondurasu, Kamerunu, Kuvajtu a Nového Zélandu. Zvýšení počtu účastníků s sebou pochopitelně přinášelo nutnost změny herního formátu.

Týmy byly rozděleny do šesti čtyřčlenných skupin, z nichž první dva postoupily do dalšího kola. V něm se zbývajících dvanáct týmů rozřadilo do čtyř tříčlenných skupin. Jejich vítězové prošli do semifinále, které pokračovalo typickým vyřazovacím způsobem.

Kamerun odjel ze Španělska neporažen

Kamerunci měli z debutu na mistrovství světa smíšené pocity. Přestože ani jednou neprohráli, neprošli ze základní skupiny. Tři remízy jim k tomu nestačily, stejně si totiž počínali Italové. Kamerun odehrál MS s celkovým skóre 1:1, což rozhodlo. Vstřelil totiž o gól méně než Italové, kterým k postupu stačil poměr branek 2:2.

Italský fotbal procházel složitým obdobím, řada hráčů tamní Serie A byla potrestána zákazem činnosti kvůli skandálu s ovlivňováním zápasů a nelegálním sázením.

První skupinu vyhráli Poláci, kteří zvítězili v jediném z šesti utkání, které v této skupině neskončilo remízou – rozstříleli Peru 5:1.

Skandální koluze Německa s Rakouskem poškodila Alžířany

Druhou skupinu výrazně poznamenalo závěrečné utkání Západních Němců proti Rakušanům. Po předchozím vývoji skupiny totiž bylo jasné, že pokud Němci vyhrají o jeden nebo dva góly, do další fáze projdou obě mužstva.

Západní Němci si totiž situaci zkomplikovali v prvním zápase na turnaji, v němž překvapivě podlehli Alžírsku 1:2. Zato Rakušané zdolali jak Chile, tak Alžířany. Němci taktéž zvládli vyhrát v utkání s Chile.

Klíčovým faktorem, který měl neblahý vliv na rozuzlení ve skupině, byl nesouběžný výkop posledních zápasů ve skupině. Alžířané porazili Chile 3:2 už o den před tím, než se v Gijónu měli střetnout Němci s Rakouskem. A proto bylo předem jasné, který výsledek bude vyhovovat oběma evropským zemím.

Vzájemné utkání v podstatě skončilo v 10. minutě, kdy Západní Německo poslal do vedení Horst Hrubesch. Od té doby se ani jeden z týmů nesnažil útočit a za rozhořčení španělských diváků zápas pomalu dospěl do konce.

Poškození Alžířané sice podali protest FIFA, ta však ponechala výsledek zápasu platným. Spolu s argentinskou výhodou z roku 1978 tento skandál přiměl FIFA ke změně pravidel. Od dalšího MS už měly poslední zápasy ve skupině shodný čas výkopu.

Camp Nou se těšil na Diega Maradonu

První zápas ve třetí skupině hostil katalánský stadion Camp Nou, který byl pořádně natěšený na hvězdu, kterou právě podepsala Barcelona. Jenže Diego Maradona se v úvodním zápase turnaje trápil a i kvůli tomu Argentina podlehla Belgii 0:1.

Obhájci titulu přesto postoupili spolu s Belgií poté, co vyhráli zbývající dvě utkání ve skupině. Týmy Maďarska a Salvadoru tak vypadly ve skupině. Maďarům nestačila ani kanonáda proti středoamerickému soupeři. Výprask 10:1 dosud nikdo na MS nepřekonal – žádný jiný tým nedokázal vstřelit deset gólů v jednom zápase.

Čechoslováci skórovali jen z pokutových kopů

Čechoslovákům se návrat na mistrovství světa nevyvedl. V úvodním zápase naši hráči pouze remizovali 1:1 s Kuvajtem. Jedinou trefu zařídil Antonín Panenka z pokutového kopu, jenže protivník ve druhém poločasu vyrovnal.

Naši fotbalisti posléze podlehli Anglii 0:2 a výhry se nedočkali ani v závěrečném zápase s Francouzi. V něm sice znovu z penalty skóroval Panenka, to však stačilo pouze ke srovnání na konečných 1:1. Do další fáze mířily Anglie a Francie.

Španělé těsně prošli ze základní skupiny

Kromě Anglie si postup do čtvrtfinálové skupiny vykopala i další z Home Nations. Severní Irové dokonce pátou skupinu vyhráli, když po remízách s Jugoslávií a Hondurasem na závěr zvítězili nad Španělskem 1:0.

Španělé přesto obsadili druhé místo, stačily jim k tomu remíza s Hondurasem (1:1) a výhra s Jugoslávií (2:1). Při stejném bodovém zisku hovořil ve španělský prospěch nejen vzájemný zápas, ale vyšší počet vstřelených gólů při rovnosti skóre.

Brazílii vyrostla další silná generace v čele se Zicem

Poslední skupině vládli Brazilci, kteří vyhráli všechny tři zápasy. V týmu Kanárků se činili především kapitán Sócrates a hvězdný záložník Zico, který už ve skupině vstřelil tři góly.

Mnohem zajímavější však byla situace na druhém místě. Se třemi body se o něj dělily týmy Sovětského svazu a Skotska. Zní to neuvěřitelně, ale Skoty potřetí za sebou dělilo od postupu ze základní skupiny horší skóre, zapříčiněné porážkou 1:4 s Brazílií.

Stejně jako v letech 1974 a 1978 tak skotským hráčům těsně unikla možnost zahrát si ve druhé fázi turnaje.

V polském dresu zářil Zbigniew Boniek

Místo Skotů si ve Skupině A zahráli Sověti, kteří porazili Belgii 1:0. Poláci stejnému soupeři nadělili trojnásobný příděl, pod který se svým hat-trickem podepsal Zbigniew Boniek. Bezgólová remíza v rozhodujícím utkání tak Polsku stačila, díky lepšímu skóre skončil polský tým před SSSR a postoupil do semifinále.

Anglie napodobila Kamerun

Napínavý průběh měla i Skupina B, v níž Anglie nejprve remizovala se Západním Německem 0:0. Němci poté porazili Španěly 2:1, čímž domácímu celku zamezili možnost postupu.

Anglie byla pod tlakem, který nezvládla. Potřebovala v posledním zápase porazit Španěly, v případě výhry o dva góly by automaticky mířila do semifinále. Místo toho ale odehrála další bezbrankové utkání. Angličané tedy dopadli podobně jako Kamerun; aniž by na turnaji prohráli, museli se s šampionátem rozloučit.

Otrávený Maradona uviděl červenou kartu

Skupina C měla být soubojem Brazílie a Argentiny. Jenže obhájce titulu, v jejichž sestavě nechyběli Maradona s Kempesem, šokovali Italové. Ti sice v základní skupině nedokázali vyhrát jediné utkání, ale Argentinu zdolali 2:1 po brankách Tardelliho a Cabriniho.

Maradonu celý zápas střežil střední obránce Claudio Gentile, který argentinskou hvězdu naprosto zastínil. Argentinci po prohře věděli, že v dalším zápase musejí přehrát Brazilce.

Ti však Argentině nasázeli tři góly a Albiceleste se stejně jako v minulém zápase zmohli jen na bezvýznamnou korekci v samém závěru. Bylo to velmi tvrdé utkání, v němž brazilští hráči několikrát faulovali Maradonu. Tomu pět minut před koncem došla trpělivost a po odvetném zákroku na Batistu byl vyloučen.

Italové se velikánů nezalekli, Rossi hat-trickem zařídil postup

Díky lepšímu skóre stačilo Brazílii uhrát v posledním zápase proti Itálii remízu. Byl to souboj skvělého brazilského útoku proti vynikající italské obraně. Brazilci po většinu zápasu obléhali italské pokutové území.

První gól však vstřelili Italové. Už v páté minutě je hlavičkou poslal do vedení Paolo Rossi. Ve 12. minutě ovšem vyrovnal Sócrates a o minutu později uviděl žlutou kartu Gentile, který bránil brazilskou hvězdu Zica. Kvůli tomuto trestu Gentile přišel o možnost nastoupit v případném semifinále.

K němu se Itálie znovu přiblížila v 25. minutě, kdy se znovu trefil Rossi. Brazilci ale ještě jednou vyrovnali, o což se v 68. minutě postaral Falcão. Ale italský útočník Juventusu ještě neřekl poslední slovo. Rossi v 74. minutě zkompletoval hat-trick a do třetice vrátil Itálii vedení.

Brazilci se hnali za dalším vyrovnáním, ale v závěru Oscarovu střelu parádním zákrokem zastavil brankář Dino Zoff. Itálie udržela vedení 3:2, a navzdory předpokladům získala semifinálové místo.

Les Bleus mezi nejlepšími čtyřmi týmy

Finálovou čtveřici doplnila Francie. Les Bleus vyhráli 1:0 proti Rakousku, přesnou trefou z přímého kopu se o to postaral Bernard Genghini. Když Rakušani následně remizovali se Severními Iry 2:2, měla Francie vše pod kontrolou.

Francouzi v čele s kapitánem Michelem Platinim sice potřebovali na závěr uhrát jen remízu, ale šance Severního Irska zamítli mnohem rázněji. Po dvou gólech vstřelili Giresse a Rocheteau a vítězství 4:1 zajistilo Francii zasloužené boje o medaile.

Brutální faul Haralda Schumachera

V semifinále se Francouzi utkali se Západními Němci na trávníku v Seville. A zápas vešel do historie jednou mimořádně ošklivou událostí z 60. minuty. Tou dobou už byl stav utkání 1:1 po gólech Littbarskiho a Platiniho.

Francouzi měli možnost jít do vedení, Platini vysunul do úniku střídajícího Patricka Battistona, proti němuž vyběhl brankář Harald Schumacher. Schumacher proti bezbrannému soupeři vyskočil, natočil se bokem a brutálním zákrokem na hlavu sestřelil Battistona k zemi. Míč se mezitím odkutálel těsně mimo bránu.

Rozhodčí nepochopitelně neodpískal ani faul. Battiston, který se na hřiště dostal pouze o deset minut dříve, ležel v bezvědomí na trávníku. Tento likvidační faul měl pro francouzského fotbalistu velmi nepříjemné následky. Přišel při něm o dva zuby, měl zlomená tři žebra, a dokonce i poškozenou páteř.

Západní Němci vyhráli premiérový penaltový rozstřel

Zápas však dále pokračoval za stavu 1:1 a v základní hrací době už se skóre nezměnilo. V prodloužení Francouzi po brankách Trésora a Giresseho odskočili na 3:1, jenže Karl-Heinz Rummenige a Klaus Fischer svými trefami poslali zápas do prvního penaltového rozstřelu v historii mistrovství světa.

Z pěti kopů obě mužstva proměnila po čtyřech penaltách a rozhodla tedy náhlá smrt. Schumacher v šesté sérii vyrazil střelu Maxima Bossise, načež Hrubesch rozhodl o postupu západoněmeckého týmu do finále.

Famózní Rossi vystřílel Itálii postup do finále

Tou dobou už Němci věděli, že cesta k návratu na vrchol povede přes Italy. Druhé semifinále na Camp Nou totiž začalo o tři a tři čtvrtě hodiny dříve. Rozhodující roli v něm hrál znovu hrdina klíčového zápasu Itálie s Brazílií.

Rossi byl v semifinále opět k nezastavení. Vstřelil obě branky svého týmu, a protože Poláci ani jednou nevyzráli na skvělou obranu Azzurri v čele s gólmanem Zoffem, museli se po osmi letech opět spokojit jen se zápasem o třetí místo.

V něm byli stejně jako na šampionátu v Německu úspěšní. Přetlačili Francii 3:2, přičemž všechny tři branky vměstnali mezi 40. a 46. minutu. Utkání v Alicante ale zhlédlo v ochozech pouze 28 tisíc diváků.

Němci šli do finále jako mistři Evropy, Italy ale na MS nikdy neporazili

Finálový zápas mezi Západním Německem a Itálií se odehrál 11. července, a to před 90 tisíci diváky na zaplněném madridském stadionu Santiago Bernabeu. Italský tým měl na dosah třetí titul, ovšem první po 48 letech. Na druhé straně stáli úřadující mistři Evropy.

Do té doby se reprezentanti Itálie a Západního Německa střetnuli na MS třikrát a vždy bylo po 90 minutách skóre nerozhodné. Na MS 1962 a 1978 šlo dokonce o bezgólové remízy, zato v semifinále MS 1970 obě země nabídly divákům „Zápas století“, který přinesl pět gólů v prodloužení a konečnou výhru Italů 4:3.

Italy nerozhodil ani neproměněný pokutový kop

Také ve finále Mistrovství světa ve fotbale 1982 to vypadalo, že obě mužstva navážou na remízovou tradici. Italové přitom měli v prvním poločase šanci vstřelit první gól, ale Antonio Cabrini z penalty minul branku. První pětačtyřicetiminutovka tak nepřinesla jediný gól.

Po přestávce však Itálie dala zapomenout na zahozený pokutový kop. V 57. minutě přiletěl do vápna Gentileho skákavý centr a Rossi jej hlavou poslal do sítě. Italské vedení o dvanáct minut později navýšil Tardelli, a když v 81. minutě střídající Altobelli upravil na 3:0, nebylo pochyb o italském triumfu. Západní Němce už nespasil ani gól Paula Breitnera sedm minut před koncem.

Azzurri potřetí v historii vystoupali na fotbalový piedestal

Italové předčili své soupeře, vyhráli 3:1 a potřetí se stali mistry světa. Útočník Paolo Rossi byl se šesti góly nejlepším kanonýrem šampionátu a právem získal také Zlatý míč pro nejlepšího hráče turnaje. Rossi později téhož roku převzal i Ballon d'Or pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Brankář Dino Zoff, kapitán vítězného týmu, se ve čtyřiceti letech stal nejstarším šampionem v historii FIFA World Cup. Italové vyhráli první dvě ze tří mistrovství, Zlatou Niké jim ale v roce 1970 vyfoukli Brazilci. Ve Španělsku ale Azzurri srovnali s brazilským výběrem krok a jako druhá země v historii vyhráli třetí titul.

Španělský šampionát se však vyznačoval přílišnou tvrdostí na hřišti a slabými výkony rozhodčích, kteří nebyli schopni trestat hrubé fauly. FIFA věděla, že na příštím turnaji musí brutální způsob hry potlačit.

Přesto hned další MS přineslo chybu rozhodčího, která vešla do dějin fotbalu. O tom ale bude řeč v příštím dílu...

MS 1982 ve fotbale – souhrn tabulek, výsledky zápasů