Historie Mistrovství světa ve fotbale (15.) – MS 1986

Kvůli ekonomické krizi v Kolumbii se Mistrovství světa ve fotbale poprvé uskutečnilo v zemi, která už měla tu čest jej hostit. Po šestnácti letech se FIFA World Cup vrátil do Mexika. MS 1986 přineslo především dva momenty, které patří mezi nejpamátnější okamžiky v bohaté fotbalové historii. Dělilo je ani ne pět minut a jejich strůjcem byl jediný muž: Diego Armando Maradona.

Mexiko podruhé – Herní systém
ČSSR v kvalifikaci – Základní skupiny
Bezchybná Brazílie – Dánský debut
Marocké překvapení – Lineker zachráncem
Osmifinále – Butragueñův den
Penaltové rozstřely – Maradonova Boží ruka
Gól století – Francouzské déjà vu
Famózní Maradona – Finále MS 1986
Němci se nevzdávají – Zlatý chlapec

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/AP/CARLO FUMAGALLI

Kolumbie odstoupila, Mexiko jako první přivítalo dvě MS

Původním pořadatelem Mistrovství světa ve fotbale 1986 měla být Kolumbie, která byla vybrána už dvanáct let před šampionátem. V listopadu 1982 však kolumbijští představitelé přiznali, že kvůli ekonomickým problémům v zemi nemohou Mundial uspořádat v takové kvalitě, jakou požadovala FIFA.

Kolumbie tak od hostitelství odstoupila a FIFA o půl roku později vybrala náhradního organizátora. Díky tomu se Mexiko stalo první zemí, která podruhé hostila MS ve fotbale.

Mexičané měli zázemí připravené od mistrovství 1970, jenže osm měsíců před šampionátem postihlo hlavní město silné zemětřesení. Vyrojily se spekulace o tom, zda Mexiko zvládne uspořádat závěrečný turnaj. Stadiony v Mexico City ovšem přestály přírodní katastrofu bez úhony a přípravy na Mundial mohly pokračovat.

Šampionát opět s novým herním formátem

Organizace spojených národů vyhlásila rok 1986 Mezinárodním rokem míru a loga s tímto posláním byla rozvěšena na všech stadionech. Vzniklo také neoficiální motto „El Mundo Unido por Un Balón“, neboli „Svět sjednocený míčem“. Maskotem turnaje byla paprička jalapeño jménem Pique, samozřejmě obdařená knírem a sombrerem a oblékající barvy mexického fotbalového týmu.

Po rozšíření šampionátu na 24 reprezentací muselo už na MS ve Španělsku dojít ke změně herního systému. O čtyři roky později však nastala další úprava, přestože závěrečný turnaj začal stejným způsobem; čtyřiadvacet účastníků bylo opět rozděleno do skupin po čtyřech týmech.

Ze základních skupin ale tentokrát postupovaly nejen první dva celky, ale spolu s nimi i čtveřice nejlepších mužstev na třetím místě. Ve druhém kole FIFA upustila od skupinové fáze, místo toho rovnou přišel na řadu vyřazovací systém. Zbývajících 16 týmů tak hrálo už od osmifinále play-off.

Mexické MS tentokrát bez Československa

Do kvalifikace se zapojilo 121 týmů. Poprvé se na mistrovství světa probojovaly reprezentace Kanady, Dánska a Iráku. Irák to dokázal navzdory tomu, že všechna svá domácí utkání musel odehrát na neutrální půdě kvůli probíhající Irácko-íránské válce.

Československu se kvalifikace nevydařila, a na rozdíl od MS 1970 se náš tým do Mexika nepodíval. V těžké skupině naši v konečné tabulce předčili jen Maltu, zatímco lepší příčky obsadili fotbalisté Západního Německa, Portugalska a Švédska.

Čechoslováci totiž mimo jiné ztratili bod za bezgólovou remízu na Maltě. Zvítězili jen třikrát, vždy doma. Výhry s Portugalskem (1:0) a Švédskem (2:1) na podzim roku 1985 už ale našemu výběru nestačily. K závěrečnému utkání do Mnichova jela československá výprava bez šance na postup. Ten si zajistili Němci a Portugalci, třetí Švédové stejně jako Čechoslováci zůstali doma.

Kvalitní výběry Argentiny, Francie a SSSR potvrdily očekávání

Základní skupinu A vyhrála Argentina, která porazila Jižní Koreu i Bulharsko a k tomu remizovala 1:1 s Itálií, proti níž vyrovnával Diego Maradona. Italové a Bulhaři rovněž postoupili, s šampionátem se naopak rozloučili Jihokorejci.

Také ve Skupině B obsadila jedinou nepostupovou příčku asijská země, a sice debutanti z Iráku. Iráčané prohráli všechny tři zápasy o gól a pustili do dalších bojů domácí Mexiko spolu s Paraguayí a Belgií. Mexičani tak na obou domácích šampionátech postoupili ze základní části.

Skupině C vládly dva velmi silné výběry; úřadující mistři Evropy z Francie a SSSR. Jejich vzájemný souboj skončil remízou 1:1, a protože oba favorité podle předpokladu porazili Kanadu a Maďarsko, o jejich pořadí rozhodl gólový rozdíl. Sověti díky výhře 6:0 nad Maďarskem obsadili první příčku. Tento debakl byl pro Maďary zásadní. Se dvěma body nakonec v tabulce třetích týmů skončili pod čárou postupu, právě kvůli špatnému skóre.

Brazílie prošla základní skupinou bez obdrženého gólu

Skupina D byla jasnou záležitostí Brazílie, která porazila všechny soupeře a přesvědčivě ji vyhrála, aniž by obdržela gól – tedy alespoň podle oficiálních záznamů.

Hned v úvodním klání proti Španělsku ale pomohl Brazilcům rozhodčí, který neuznal Míchelovu regulérní branku. Díky trefě Sócratese Kanárci vyhráli utkání 1:0. Stejným výsledkem pak porazili Alžírsko a spanilou jízdu skupinou završili třemi góly do sítě Severního Irska.

Španělé po úvodní hořké prohře zvládli porazit oba zbývající protivníky a bezpečně si pojistili druhé místo. Severní Irové sehráli s Alžířany remízový zápas a příliš nezáleželo na tom, že s jedním bodem obsadili třetí příčku (díky skóre 2:6 oproti soupeřovu 1:5). Na místo v osmifinále jim to stejně nestačilo.

Skupině smrti vévodili debutanti z Dánska s Laudrupem v základu

Dánové byli při své premiéře vylosováni do Skupiny E, která byla považována za „skupinu smrti“. Patřily do ní i týmy Západního Německa, Uruguaye a Skotska. Dánským hráčům se ale na jejich prvním šampionátu rozhodně nerozklepala kolena, ba naopak.

Dánsko prošlo těžkou skupinou naprosto perfektně; neztratilo ani bod, navíc při skvělém skóre 9:1. Sebevědomí získalo už v prvním zápase, v němž zdolalo Skoty 1:0. Poté Dánové smetli Uruguay 6:1, především díky hat-tricku Prebena Elkjæra Larsena.

Z tohoto utkání si ale fotbalové záznamy pamatují především úchvatný gól Michaela Laudrupa. Vycházející hvězda světového formátu už hrála v reprezentaci od Eura 1984, v den zápasu proti Uruguayi ale Laudrupovi stále chyběl přesně týden do oslav 22. narozenin. Už v té době ale působil v Juventusu a o jeho výjimečném talentu nebylo nejmenších pochyb.

Laudrup své umění naplno předvedl v 52. minutě, když zhruba 30 metrů od branky převzal míč. Namířil si to přímo do vápna, obešel několik soupeřů včetně brankáře a uklidil míč do brány. Zvýšil na 3:1 a dodal tím Dánsku potřebný klid do zbytku zápasu.

Na závěr si Dánové poradili i s jedním z největších favoritů turnaje, Západními Němci. Vítězství 2:0 určily góly Olsena z penalty a Johna Eriksena. Postup Dánska byl možná jen mírným překvapením, ale tak suverénní vystoupení od nich zřejmě nečekal vůbec nikdo.

Naopak Skoti ani tentokrát neprošli přes základní skupinu. Po úvodní porážce sice vedli nad Němci po brance Gordona Strachana, ale soupeř otočil skóre na konečných 2:1. A výsledkovou mizérii Skotsko o mnoho nevylepšilo ani na třetí pokus...

Závěrečné utkání proti Uruguayi přitom bylo hodně divoké. José Batista v první minutě fauloval Strachana a už po 56 sekundách musel opustit hřiště. Dodnes je nejrychleji vyloučeným hráčem v historii MS. Ani početní výhoda však skotskému týmu nepomohla ke vstřelení gólu a po bezbrankové remíze zakončili Skupinu E na posledním místě. Jako jediní se tak nepodívali do osmifinále.

Maroko překvapivě předčilo tři evropské reprezentace

Překvapivého vítěze měla i Skupina F, v níž se na první pozici vyšvihli Maročané. Ti totiž sehráli dva bezgólové zápasy s Polskem a Anglií, načež porazili Portugalsko 3:1. Maroko tak bylo první africkou zemí, která na mistrovství světa prošla do druhého kola.

Anglie v druhém utkání podlehla 0:1 Portugalsku, a navíc do konce turnaje kvůli zranění ztratila kapitána Bryana Robsona. Do posledního utkání nezasáhl ani jeho zástupce Ray Wilkins, který byl proti Portugalsku vyloučen a podle pravidel musel jeden zápas vynechat.

Angličané měli namále, potupu odvracel skvělý Lineker

Anglie přitom na závěr odvracela hrozbu vypadnutí ve skupině. Kapitánskou pásku převzal brankář Peter Shilton, ale hrdinou duelu proti Polsku byl především Gary Lineker, který už v první půli nasázel tři góly a zajistil Anglii výhru 3:0.

Ani v tomto zápase se ale Angličané neobešli bez ztráty. Terry Fenwick byl podruhé na turnaji napomínán žlutou kartou a bylo tedy jasné, že v osmifinále si kvůli trestu nezahraje.

Poláci i přes výprask od Anglie prošli dál. Jediná nepostupová příčka nakonec zbyla na Portugalsko, které v předchozím zápase podlehlo právě Polsku. Portugalci poté dostali již zmíněný finální direkt od Maročanů. Výsledek Portugalska na šampionátu byl odrazem neshod v týmu. Někteří hráči během MS dokonce stávkovali a odmítli trénovat před zápasy s Polskem a Anglií.

Belanovův hat-trick Sovětům nestačil

Mexičané odehráli všechny zápasy základní skupiny na proslulém Estadio Azteca a na stejném hřišti se představili i v osmifinále proti Bulharsku, které před více než 114 tisíci diváky zvládli vyhrát 2:0. Postupem mezi nejlepších osm týmů tak vyrovnali maximum, kterého dosáhli před 16 lety rovněž na vlastní půdě.

Parádní podívaná byla k vidění zejména v Leónu, kde Sovětský svaz čelil Belgii. Po devadesáti minutách byl souboj nerozhodný 2:2, ale Belgičané v prodloužení utekli na rozdíl dvou tref. Igor Belanov ve 111. minutě ještě přiblížil Sověty na dostřel, když svým třetím gólem v zápase snížil z penalty na 3:4. Čtvrtý zásah už ale nepřidal a reprezentanti SSSR si tak ve čtvrtfinále nezahráli.

Brazilci si pohráli s Poláky, Argentina přetlačila Uruguay

Brazílie po bezchybném vystoupení ve skupině pokračovala ve své krasojízdě, ani v osmifinále neobdržela gól. Kanárci naopak čtyřikrát pokořili soupeřova brankáře a pohodlně proklouzli mezi nejlepších osm týmů turnaje.

To jejich odvěcí rivalové Argentinci měli cestu dál o poznání složitější. Kapitán Maradona dělal vše pro to, aby svou zemi posunul dál. Nejprve nacentroval do gólovky Valdanovi, který ale hlavou minul bránu. Sám Maradona poté z přímého kopu nastřelil břevno. Argentina se tak prosadila až ve 42. minutě, kdy si odražený míč ve vápně našel nehlídaný Pedro Pasculli a placírkou jej poslal do sítě.

Maradona vyčníval i ve druhé půli a stále připravoval šance sobě i spoluhráčům. Sám dokonce jednou skóroval, ale gól neplatil. Rozhodčí totiž odpískal útočný faul. Argentině však nakonec jediná branka stačila, Uruguayci neproměnili několik slibných příležitostí a prohráli 0:1.

Mistři světa proti mistrům Evropy

Mezi osmifinálovými dvojicemi vyčníval zejména duel Itálie proti Francii, v němž se potkali tehdejší mistři světa proti evropským šampionům. Francouzský tým měl ale výhodu, vedl jej hráč, který v předchozích třech letech pokaždé získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy – Michel Platini.

Ofenzivní záložník sice v klubových barvách bojoval za Juventus, ale na reprezentační scéně neměl s Italy žádné slitování. Platini už v 15. minutě osmifinále otevřel skóre a italskou obhajobu titulu ve druhé půli definitivně odmítl útočník Stopyra. Francouzi vyhráli 2:0 a mířili do čtvrtfinále.

Maročané dlouho trápili Němce, Linekerova fazona pokračovala

Zato v Monterrey se hrálo dlouho bez branek. Maročané po překvapivém vítězství v základní skupině narazili v osmifinále na Západní Němce, a pořádně je potrápili. Až v 87. minutě utkání rozhodl Lothar Matthäus; německý tým zvítězil 1:0 a pokračoval dál. Maroko sice v osmifinále vypadlo, přesto zanechalo na MS 1986 velmi dobrý dojem.

Oproti tomu Paraguay favoritovi příliš nevzdorovala. Anglie vyhrála pohodlně 3:0, když na svůj předchozí hat-trick navázal Lineker, který tentokrát vsítil dva góly. Útočník Evertonu si svou formou říkal o přestup do věhlasnějšího klubu – a také se hned po MS dočkal, když jej za £2,8 milionu koupila Barcelona.

Dánskou pohádku ukončil čtyřmi ranami Butragueño

Také Real Madrid měl na MS 1986 velmi schopného střelce, na což doplatili Dánové. Ti přitom po úžasném tažení základní skupinou už mohli být jen stěží považováni za turnajové outsidery.

A ze začátku osmifinálového zápasu proti Španělsku to vypadalo, že si Dánové rozhodně chtějí svůj pobyt v Mexiku prodloužit. Ve 33. minutě je z pokutového kopu poslal do vedení Olsen. Jenže Dánsko neudrželo vedení do přestávky...

Emilio Butragueño vyrovnal dvě minuty před koncem prvního poločasu, čímž jako by polil Španěly – a především sebe – živou vodou. Ve druhé půli Španělé uštědřili Dánům hned čtyři políčky. Tři z nich zasadil právě Butragueño, který se tak na vítězství 5:1 podílel čtyřmi góly.

Penalty, penalty, penalty

Zatímco v osmifinále došlo pouze na jedno prodloužení, hned tři čtvrtfinálové duely musely rozhodnout až penaltové rozstřely.

Francie už měla s desítkami zkušenost z minulého šampionátu, kde byla tímto způsobem vyřazena v semifinále. Tentokrát byla jejich soupeřem Brazílie. Les Bleus prohrávali 0:1, a když Platini ve 40. minutě vyrovnal, bylo to až do osudového rozstřelu všechno. Brazílie totiž během zápasu nevyužila výhody pokutového kopu, když Zica vychytal Bats.

A Brazilcům nešly penalty ani v rozstřelu. Hned v první sérii neproměnil svůj kop Sócrates, ale Platini ještě ve čtvrtém kole dovolil Brazílii smazat rozdíl. Branco skutečně srovnal na 3:3. Jenže zatímco pátý francouzský střelec Fernández proměnil, Júlio César nedal. Brazílie, která do té doby procházela šampionátem suverénně, si nakonec nezahrála o medaile. Do semifinále postoupili Francouzi.

Bezchybní Němci a Belgičané

Západní Němci, kteří skolili Francii před čtyřmi lety v premiérovém rozstřelu na MS, byli v této disciplíně opět úspěšní. Po bezbrankové remíze s domácími Mexičany byli němečtí střelci z jedenácti metrů bezchybní. Allofs, Brehme, Matthäus i Littbarski skórovali. Oproti tomu čtvrtý mexický fotbalista už se ani na řadu nedostal. Po dvou neproměněných penaltách totiž bylo rozhodnuto.

Španělé zachránili šance na postup do semifinále v 85. minutě, když Señor dopravil míč do belgické brány a vyrovnal na 1:1. V následujících pětatřiceti minutách žádný gól nepadl a i v Pueble tak rozhodovaly penalty. Španělé kopali první, jenže ve druhé sérii neuspěl Eloy. A i když ostatní Španělé nechybovali, belgičtí fotbalisti neminuli ani jednou a pěti úspěšnými zásahy si zajistili účast v boji o finále.

Boží ruka v podání Diega Maradony

Nejpamátnějším čtvrtfinálovým zápasem z MS 1986 je však ten jediný, v němž na penalty nedošlo. Tehdejší souboj Argentiny s Anglií na Estadio Azteca přinesl dva z nejslavnějších momentů v dějinách fotbalu. Oba jsou naprosto odlišné. Ale oba je měl na svědomí ten samý muž: Diego Maradona.

První z nich si vysloužil název „Boží ruka“. Ze čtvrtfinálového zápasu uplynulo 51 minut a diváci stále neviděli jediný gól. Argentinec Jorge Valdano poslal centr do vápna na Maradonu, ale míč mu sjel po kopačce. Anglický brankář Shilton tak vyběhl s cílem vyboxovat míč pryč od branky.

Maradona, který byl o dvacet centimetrů nižší, vyskočil proti Shiltonovi do vzdušného souboje. Levou rukou trefil míč a poslal jej do branky. Rozhodčí si toho ovšem nevšiml a toto porušení pravidel přehlédl.

Konsternovaní Angličané nemohli uvěřit tomu, že branka platí. V pozápasovém rozhovoru pak Maradona prohlásil památnou větu, že gól byl vstřelen „trochu hlavou Maradony a trochu rukou boží“.

Foto: ČTK/imago sportfotodienst

Gól století... rovněž v podání Diega Maradony

O pouhé čtyři minuty později byl v hlavní roli znovu Maradona, ale podtext obou situací byl velice rozdílný. Tentokrát totiž argentinský kapitán předvedl to nejlepší z jeho fotbalových dovedností.

Ještě na vlastní polovině převzal míč a poté s ním provedl neuvěřitelné sólo, při kterém v poli prošel přes čtyři anglické hráče. Famózní průnik ještě vylepšil kličkou brankáři Shiltonovi, kterého posadil na zadek. Pak už jen uklidil míč do prázdné brány. Maradonova úchvatná gólová akce byla před MS 2002 zvolena Gólem století.

Argentina vedla 2:0 a tento náskok už neztratila. Devět minut před koncem sice snížil Lineker (se šesti góly nejlepší střelec turnaje), ale další branku už vyprodané Estadio Azteca nevidělo.

Semifinálové déjà vu pro Platiniho partu

Stejně jako na předchozím šampionátu se Západní Německo střetlo s Francií v semifinále. Francouzští reprezentanti chtěli Němcům oplatit porážku ze Španělska, v jejich paměti zůstávala křivda, které se tehdy dopustil rozhodčí, když nepotrestal likvidační faul brankáře Schumachera.

Francouzi ale ani v odvetě neuspěli, ani jednou totiž neskórovali. Zato Andreas Brehme už v deváté minutě poslal Němce do vedení a Rudi Völler minutu před koncem stvrdil německý postup do finále.

Maradona úřadoval i v semifinále

Gólem století Maradonův příspěvek na MS 1986 nekončil. Stejně jako ve čtvrtfinále si argentinská hvězda i v semifinále proti Belgii schovala první gól zápasu na 51. minutu. Maradona dostal přihrávku do vápna a prvním dotekem chytře přehodil vybíhajícího gólmana Pfaffa.

O dvanáct minut později měla Argentina k dobru dokonce dvougólový náskok. Střelcem byl znovu hráč s desítkou na zádech. Maradona převzal míč asi pětatřicet metrů od brány a, jak u něj bylo zvykem, namířil si to středem kupředu. Skvělým driblingem obelstil všechny čtyři bránící hráče a střelou na zadní tyč podruhé překonal Pfaffa. Argentina vyhrála 2:0 a Maradona odsoudil Belgii k zápasu o třetí místo s Francií.

Pro pořádek dodejme, že Belgičané v něm podlehli Francouzům 2:4 po prodloužení, přestože Platini, stejně jako na MS 1982, do zápasu o třetí místo nenastoupil. Zápas v Pueble sledovalo pouze 21 tisíc diváků; vrchol měl jako obvykle přijít až o den později, 29. června 1986...

Argentinci i Západní Němci vyhráli titul v 70. letech, nová generace měla zajistit druhý triumf

Finálové utkání proběhlo stejně jako před 16 lety na Estadio Azteca. A jak bylo v tomto mexickém fotbalovém chrámu zvykem, návštěva v ochozech atakovala hranici 115 tisíc fanoušků.

Obě země v 70. letech poprvé zažily radost z triumfu na Mistrovství světa ve fotbale, ale jejich reprezentace od té doby prošly generační obměnou. Z mistrovského týmu Argentiny už působil v národním týmu jen Daniel Passarella. Německý titul z MS 1974 nezažil na hřišti žádný fotbalista v kádru – pouze trenér Franz Beckenbauer.

• Argentina: Pumpido – Cuciuffo, Brown, Ruggeri – Giusti, Burruchaga, Batista, Enrique, Olarticoechea – Valdano, Maradona (C)
• Západní Německo: Schumacher – Berthold, Förster, Jakobs, Briegel, Brehme – Eder, Magath, Matthäus – Rummenigge, Allofs

Dvojnásobně střeženého Maradonu zastoupili spoluhráči

Němci dobře věděli, že musí střežit zejména Maradonu, a tak jej bránili raději ve dvojici. Největší hvězdu v týmu Albiceleste ale dobře zastoupili stoper Jose Luis Brown a útočník Jorge Valdano, kteří svými góly ve 23. a 56. minutě získali Argentině dvoubrankový náskok.

Západní Německo ale šanci na zisk poháru ještě nevzdalo. Karl-Heinz Rummenigge v 74. minutě snížil na 1:2 a už o šest minut později se Němci radovali z vyrovnání, které hlavou po rohovém kopu zajistil střídající Völler.

Maradona geniálně přihrál Argentině druhý titul na MS

Jenže za tři minuty přišel Maradonův finálový moment. „Zlatý chlapec“, jak se Maradonovi přezdívá po celém světě, parádní průnikovou přihrávkou z vlastní poloviny poslal do úniku Jorgeho Burruchagu.

Burruchagu už nezastavil ani křižující obránce, ani brankář Schumacher. Burruchaga poslal míč podél něj do sítě a vstoupil do historie mistrovství světa 1986 jako střelec vítězného gólu. Argentina vyhrála 3:2 a podruhé v historii vyhrála FIFA World Cup.

Jenže zatímco Diego Maradona u prvního triumfu v roce 1978 chyběl, o ten druhý se zasadil výraznou měrou. Maradona byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Vstřelil pět gólů, na dalších pět přihrál. Představitelé Estadio Azteca na Maradonovu počest vyrobili jeho sochu, která stojí před vstupem na stadion.

Maradona byl živoucí legendou, přitom mu stále bylo teprve 25 let. Bylo zřejmé, že na konci roku poprvé vyhraje Zlatý míč. A celý svět mohl s napětím očekávat, co ještě tento levonohý fenomén předvede jak na klubové, tak na mezinárodní úrovni. Vždyť na MS 1990 měl hrát ve vrcholných fotbalových letech...

MS 1986 ve fotbale – souhrn tabulek, výsledky zápasů