Historie Mistrovství světa ve fotbale (17.) – MS 1994

Spojené státy sice neměly zavedenou profesionální fotbalovou soutěž, ale pořadatelství mistrovství světa v roce 1994 zvládly na výbornou. Zápasy v hledišti průměrně sledovalo 69 tisíc diváků; takovou návštěvností se dodnes nemůže pochlubit žádný jiný šampionát. Jako obvykle se i v USA vyprofilovalo několik fotbalových legend. Tou nejsmutnější byl italský útočník Roberto Baggio, který ukončil šampionát svým až příliš vysokým kopem.

USA pořadatelem – Politické změny
Kvalifikace – Herní systém
Escobarův vlastňák – Rekordní zápisy
Doping Maradony – Osmifinále
Roberto Baggio – Čtvrtfinále
Brazílie vs. Nizozemsko – Tahoun Stoichkov
Semifinále – Romário rozhodl
Finále MS 1994 – Baggiova penalta

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/imago sportfotodienst

Světový šampionát v USA vytvořil divácký rekord

O pořadatelství Mistrovství světa ve fotbale 1994 usilovaly kromě USA ještě Brazílie a Maroko. Rozhodnutí padlo 4. července 1988 v Curychu. Spojené státy zvítězily už v prvním kole, když obdržely přes polovinu hlasů.

FIFA věřila, že organizace tak prestižní události podpoří popularitu fotbalu v USA. Ten byl u tamních diváků spíše na okraji zájmu, letitou přednost měly tradiční americké ligy NFL, NBA či MLB.

Jednou z podmínek FIFA proto bylo, že v USA vznikne profesionální fotbalová liga, která v Americe chyběla od zániku NASL v polovině 80. let. V roce 1993 byla založena Major League Soccer a o tři roky později se odehrála její první sezona.

Ačkoli Spojené státy něměly kvalitní ligovou soutěž, světový šampionát se těšil mimořádnému zájmu fanoušků. Dokonce výrazně překonal rekord návštěvnosti.

FIFA World Cup 1994 probíhal v devíti amerických městech, většinou na stadionech využívaných profesionálními či univerzitními týmy amerického fotbalu. Ty měly velkou kapacitu, a tak se průměrná návštěvnost v ochozech vyšplhala až na 69 tisíc fanoušků.

Celková návštěva během turnaje činila téměř 3,6 milionu diváků, což je dodnes rekord mistrovství světa. A to i přesto, že už od roku 1998 se na mistrovství hrálo o dvanáct zápasů více.

Fotbalovými reprezentacemi hýbaly politické změny

Už před italským šampionátem v roce 1990 se politická situace ve světě začala rapidně měnit. Studená válka končila, ve východním bloku docházelo ke změně režimu. Vlna tak významných a komplexních geopolitických událostí nevyhnutelně trvala řadu let.

A tak ani historické souvislosti z období mezi vítězstvím Západních Němců v Římě a startem MS 1994 v USA zkrátka nemůžeme přeskočit. Bezprostředně se totiž dotýkaly i fotbalu.

Pád Berlínské zdi a sjednocení Západního a Východního Německa znamenaly, že Němci pojedou titul mistrů světa obhajovat už jako jednotná výprava – poprvé od roku 1938.

Zánik Sovětského svazu naopak způsobil roztříštění fotbalové reprezentace SSSR do celé řady národních týmů včetně samostatnho ruského výběru.

Rozdělení se týkalo i Československa. Jenže k tomu oficiálně došlo až 1. ledna 1993 a v té době už byla kvalifikace na MS 1994 rozlosovaná. O účast na šampionátu tak ještě bojoval společný fotbalový tým, a sice pod názvem Reprezentace Čechů a Slováků.

Při rozlosování kvalifikace se ještě počítalo i s Jugoslávií, ale kvůli válkám na Balkánském poloostrově byli nakonec jugoslávští fotbalisti vyloučeni ještě před tím, než odehráli jediný zápas. Zákaz startu byl součástí sankcí OSN.

Čechoslováci prohráli v kvalifikaci jen jednou, přesto nepostoupili

Společný československý tým vstoupil do kvalifikačního cyklu 2. září 1992. Zápas našemu mužstvu nevyšel, na Stadionu Evžena Rošického se z výhry 2:1 radovala Belgie.

Bylo to jediné z deseti utkání, ve kterém Reprezentace Čechů a Slováků prohrála. Jenže k postupu do USA stejně našim hráčům pár bodů chybělo. Čtyři výhry a pět remíz nestačily v tabulce na Rumunsko a Belgii.

Poslední zápas tak společná československá fotbalová reprezentace odehrála 17. listopadu 1993 v Belgii, kde remizovala 0:0.

Angličané sledovali MS v televizi, do USA letěli Řekové či Saúdové

Kromě československého celku se na šampionát za oceán překvapivě neprobojovaly ani další silné týmy. Mezi smolaři byla třeba Anglie, která přitom v Itálii obsadila čtvrté místo. Angličani ale ve své skupině zůstali za Nory a Nizozemci.

Na šampionát se nedostali ani Dánové, kteří přitom v roce 1992 senzačně vyhráli mistrovství Evropy. Podruhé v řadě chyběla i Francie a evropskou kvalifikací neprošly ani výběry Maďarska, Polska či Portugalska.

Do USA naopak mířili tři debutanti, každý z jiného kontinentu – Řecko, Nigérie a Saúdská Arábie. Afrika díky skvělým výkonům Kamerunu na předchozím šampionátu přiměla FIFA k udělení jednoho postupového místa navíc. Spolu s Nigérií se do Spojených států vypravili právě Kamerunci a také Maročané.

FIFA chtěla více branek, zavedla tříbodový systém

Los základních skupin proběhl 19. prosince 1993 v Las Vegas. Systém zůstal stejný jako na předchozích dvou MS, čtyřiadvacet účastníků bylo rozděleno do skupin po čtyřech. Z každé postupovaly dva nejlepší týmy, kromě toho si účast v osmifinále zajistily i čtyři nejlepší týmy na třetích místech.

Po neblahých zkušenostech z předchozího MS v Itálii ale FIFA přistoupila k tříbodovému hodnocení vítězného zápasu. Snažila se tím přimět týmy ve skupinách k útočnému fotbalu. Kromě toho zavedla i „back-pass rule“, tedy pravidlo o tom, že brankáři nemohou do rukou sebrat přihrávku od vlastního spoluhráče.

Osudový vlastní gól stál Escobara život

Utkání skupiny A mezi USA a Švýcarskem bylo prvním zápasem v historii FIFA World Cup, který se odehrál pod zataženou střechou. Bylo to na stadionu Pontiac Silverdome blízko Detroitu a týmy se rozešly smírně 1:1. Oba góly padly z přímých volných kopů.

S velkým očekáváním cestovala na turnaj Kolumbie, nejen v očích tamních fanoušků patřila její reprezentace do širšího okruhu favoritů. Jenže v prvním utkání Kolumbijci překvapivě prohráli 1:3 s Rumunskem, které posléze dostalo výprask 4:1 od Švýcarska.

V Pasadeně sledovalo téměř 94 tisíc diváků zápas USA s Kolumbií. V pětatřicáté minutě si obránce Andrés Escobar vstřelil vlastní gól, když ve skluzu nešťastně zasáhl přízemní centr a poslal jej do protipohybu gólmana Córdoby. Kolumbie nakonec prohrála 1:2, čímž byla z dalších bojů vyřazena – navzdory skvělým výsledkům v kvalifikaci.

Tým byl ovšem značně ovlivněn sázkařskými syndikáty a drogovými kartely, které hráčům i trenérovi v průběhu turnaje vyhrožovaly. Deset dní po osudovém utkání s USA byl Escobar zastřelen před barem na předměstí Medellínu, což měla být odplata za jeho vlastní gól. Ve 27 letech tak skončila nejen slibná fotbalová kariéra, ale i život obránce, o kterého už před MS projevoval zájem AC Milán.

V den, kdy Kolumbií otřásla zpráva o vraždě Escobara, začínaly na MS 1994 osmifinálové souboje. Ze skupiny A se jich zúčastnily všechny ostatní týmy; Rumunsko, Švýcarsko i USA.

Spolehlivá Brazílie, pětigólový Salenko a 42letý střelec Milla

Ve druhé skupině se jako obvykle dařilo Brazilcům, kteří na úvod porazili 2:0 Rusko, a poté zdolali Kamerun dokonce 3:0. K prvnímu místu jim pak stačila i remíza se Švédskem.

Kamerun naopak na své skvělé představení z předchozího MS nenavázal. V prvním zápase neudržel vedení 2:1 se Švédskem a musel se spokojit s remízou. Po porážce s Brazílií tak museli Lvi vrhnout všechny síly do závěrečného klání proti Rusku.

Jenže to jim vůbec nevyšlo, Rusové je deklasovali v poměru 6:1. Oleg Salenko tento debakl podpořil pěti brankami, což se dosud žádnému jinému hráči v historii MS nepodařilo. Jediný gól Kamerunu vstřelil Roger Milla, který se ve 42 letech stal nejstarším střelcem v dějinách fotbalového mistrovství světa.

Rusům ale ani tenisový výsledek na závěr nepomohl, předchozí dvě prohry s Brazílií a Švédskem je odsoudily k jednomu ze dvou nepostupových třetích míst.

Němci ani Španělé nepřipustili selhání

Také skupina C měla očekávaného vítěze – a sice držitele trofeje. Německo do osmifinále doprovodili Španělé, které však výrazně potrápila Jižní Korea. Korejci v prvním zápase dotáhli dvougólové manko a uhráli se Španěly bod za remízu 2:2.

Jenže poté nedokázali zlomit odpor Bolívie, s níž remizovali 0:0. To je nakonec stálo postup, přestože v posledním utkání skupiny ještě málem předvedli strhující comeback. Korea ztrácela na Německo už tři góly, přesto zápas zdramatizovala a snížila na 2:3. Vyrovnání už ale nepřišlo.

Němci i Španělé povinně porazili Bolívii a jejich vzájemný zápas na Soldier Field v Chicagu skončil 1:1.

Maradona neprošel dopingovým testem a z MS byl vyloučen

Ve skupině D se představili Argentinci, finalisté dvou posledních MS. V jejich kádru stále působil Diego Maradona, který se nepřekvapivě stal jednou z ústředních postav amerického šampionátu. Bohužel ovšem v jiném světle, než by chtěl.

Albiceleste přitom zahájili turnaj skvěle, na úvod rozstříleli Řecko 4:0, zejména díky hat-tricku Gabriela Batistuty. Jednou trefou přispěl i Maradona, který posléze ještě pomohl Argentině otočit nepříznivý vývoj v zápase s Nigérií. Oba góly při výhře 2:1 vstřelil Claudio Caniggia, ten vítězný po Maradonově přímé asistenci.

Jenže šest hodin před výkopem posledního střetnutí Argentiny ve skupině – proti Bulharsku – byl Maradona vyloučen z šampionátu. Neprošel totiž dopingovým testem, který v jeho těle odhalil hned pět druhů efedrinu.

Tou dobou už měl Maradona za sebou 15měsíční trest za užití kokainu v letech 1991–1992. Maradona později ve své autobiografii obvinil svého tehdejšího osobního trenéra, který mu údajně dal energetický drink Rip Fuel, jehož americká verze údajně oproti té argentinské obsahovala zakázané chemikálie.

Vyloučení z MS 1994 ukončilo Maradonovu reprezentační kariéru, která trvala 17 let. Zápas s Nigérií byl tím posledním, který mistr světa z roku 1986 odehrál v argentinském dresu.

Argentinci bez Maradony podlehli Bulharsku 0:2, přesto už měli zajištěn postup. Bulhaři rovněž mířili do osmifinále. Při předchozích pěti účastech na MS přitom nevyhráli jediný zápas. Ani do MS 1994 nevstoupili dobře, když je výsledkem 3:0 vyprovodili Nigerijci. Bulharsko ale deklasovalo Řeky, kteří ve skupině nezískali ani bod a jako jediní nepokračovali.

Vzácně vyrovnaná skupina E

Zajímavou paritu nabídla skupina E, která jako jediná v historii světového šampionátu dopadla stejným bodovým ziskem všech čtyř týmů. Mexiko, Irsko, Itálie i Norsko měly shodně po jedné výhře, remíze i prohře. Všichni tak završili skupinu se čtyřmi body.

Všechny týmy navíc měly neutrální gólový rozdíl, a tak o pořadí rozhodoval počet vstřelených branek. V tomto ohledu byli nejlepší Mexičané s bilancí 3:3 a do osmifinále je doprovodili Irové i Italové se skóre 2:2.

Norský tým, který se na šampionátu objevil poprvé od roku 1938, obsadil poslední příčku, přestože do MS vstoupil výhrou 1:0 nad Mexikem. Poté ale Norové stejným výsledkem podlehli Itálii, ačkoli už ve 21. minutě uviděl červenou kartu brankář Azzurri Gianluca Pagliuca, který hrál rukou mimo vápno. Italové přesto i v deseti vyhráli, když v 69. minutě vsítil rozhodující branku Dino Baggio. Závěrečná remíza 0:0 s Irskem skandinávskému týmu nestačila.

Saúdská Arábie při své premiéře prošla do osmifinále

Zajímavý vývoj měla i poslední základní skupina. V ní začali skvěle Belgičané, kteří v prvních dvou utkáních vyhráli 1:0 – proti Maroku a Nizozemsku. Jenže nakonec přesto skončili až na třetím místě, byť postupovém.

Na závěr totiž Belgie velmi překvapivě podlehla 0:1 nováčkovi ze Saúdské Arábie. O jedinou branku se zasloužil Saaed Al-Owairian po úchvatném průniku z vlastní poloviny.

Saúdové před tím navíc vyhráli 2:1 nad Marokem a se šesti body obsadili druhou pozici ve skupině F, kterou vyhráli Nizozemci. Ti sice nestačili na Belgii, ale výhru 2:1 se Saúdskou Arábií zopakovali proti Maroku.

Völler dvěma góly přispěl k postupu Německa přes Belgii

Belgičani kvůli třetímu místu museli v osmifinále vyzvat Německo, které bylo ze skupiny dobře seznámeno s prostředím stadionu Soldier Field. Zápas začal ve vysokém tempu, v šesté minutě otvíral skóre Rudi Völler, který skóroval už na třetím mistrovství světa. O dvě minuty později však srovnával Georges Grün.

Tím ale úchvatný start nekončil. Jürgen Klinsmann v 11. minutě znovu poslal Němce do vedení, které ještě před přestávkou pojistil svým druhým gólem Völler. Belgičané nedokázali snížit dříve než v 90. minutě a prohráli 2:3.

Španělé i Švédi prošli do čtvrtfinále

Soupeři Němců ze skupiny Španělé cestovali k osmifinále do Washingtonu, kde si bez nejmenších startostí poradili se Švýcary. Kapitán Zubizarreta nepustil jediný gól, zatímco švýcarskou síť postupně rozvlnili Fernando Hierro, Luis Enrique a Txiki Begiristain.

V Dallasu zase ukončili saúdskou premiéru Švédové. Ti vedli 2:0 brankami Martina Dahlina a Kenneta Anderssona. Bílozelení ještě v 84. minutě snížili, ale Andresson přidal svou druhou trefu v zápase a dodal švédskému vítězství konečnou podobu 3:1.

Argentina nestačila na Rumuny a s ostudou jela domů

Argentina se z Maradonova skandálu nevzpamatovala, přestože měla ve svém středu skvělé fotbalisty. Osmifinále proti Rumunsku začalo pro jihoamerickou reprezentaci velice špatně, když už v 11. minutě skóroval Ilie Dumitrescu.

Batistuta brzy vyrovnal z penalty, ale Dumitrescu svým druhým zásahem rychle vrátil Rumunům vedení. A když v 58. minutě zvýšil na 3:1 kapitán Gheorghe Hagi, teklo finalistům obou předchozích MS do bot. Čtvrt hodiny před koncem ještě snížil Balbo, ale to bylo všechno. Argentina, stejně jako Maradona, jela domů s potupou.

Bergkamp a Jonk vystřelili Nizozemsku vítězství nad Irskem

Jedenáctá minuta přinesla první změnu skóre i v utkání Nizozemska proti Irsku. Trefil se pětadvacetiletý útočník Interu Milán Dennis Bergkamp. Vedení Oranjes ještě před poločasovou pauzou zdvojnásobil Wim Jonk a Nizozemci ani ve druhém dějství nedovolili Irům skórovat.

Pro Bergkampa bylo MS 1994 velmi náročné. Vynikající ofenzivní fotbalista trpěl úzkostmi z létání, jenže dlouhé vzdálenosti mezi americkými městy nešlo překonávat jinak než letecky. Na hřišti ale nedal nic znát a na šampionátu byl nejlepším střelcem Nizozemska.

Heroický výkon USA nestačil, Brazilci přeci jen proklouzli do čtvrtfinále

Favorizovaní Brazilci v kalifornském Stanfordu nastoupili k osmifinále proti domácím hrdinům. Výběr USA předvedl skvělý výkon, který je označován za jeden z nejlepších v historii amerického národního týmu.

Tým USA hnalo kupředu 84 tisíc diváků. Ve 43. minutě dokonce uviděl Leonardo červenou kartu za úder loktem do tváře Taba Ramose. Američané tak hráli téměř celý druhý poločas v převaze (pět minut před koncem dostal druhou žlutou kartu Clavijo).

Brazilci šli přesto do vedení ještě v početní nevýhodě; v 72. minutě umístil Bebeto míč placírkou přesně k zadní tyči. Nakonec to byla jediná branka utkání. Brazílie si na konci mohla oddychnout, že na rozdíl od MS 1990 prošla do čtvrtfinále.

Přestože Američané na šampionátu končili, rozhodně mohli opustit hřiště se vztyčenou hlavou. Jednomu z největších kandidátů na zisk titulu vzdorovali až do závěrečného hvizdu.

Roberto Baggio v závěru zachránil Itálii v zápase s Nigérií

Infarktový závěr mělo utkání mezi Nigérií a Itálií. Nigerijci od 25. minuty vedli díky gólu Amunikeho. Italové už si pomalu mohli začít balit kufry na cestu domů, ale v 89. minutě je přeci jen zachránil Roberto Baggio, který poslal zápas do prodloužení.

A v něm střelec Juventusu s desítkou na zádech znovu úřadoval. Ve 102. minutě proměnil penaltu a Itálie vedla. Nigerijci mohli hned vyrovnat, ale velkou šanci nevyužili. Postup do čtvrtfinále jim tedy unikl. O dva roky později už ale nigerijská fotbalová reprezetnace opouštěla USA s radostí – a zlatými olympijskými medailemi z Atlanty.

Mexičané selhali v rozstřelu, Stoichkov dotáhl Bulhary do čtvrtfinále

Pouze o postupujícím z duelu Mexiko – Bulharsko musela rozhodnout až krajní varianta, tedy penalty. Bulharský tým se na MS představil ve skvělé formě, táhl jej útočník Barcelony Hristo Stoichkov.

Právě Stoichkov v šesté minutě vstřelil první gól zápasu, v 18. minutě ale García Aspe vyrovnal z pokutového kopu. Výsledek 1:1 pak svítil na tabuli i po 120 minutách a Aspe si znovu postavil míč na penaltový puntík.

Tentokrát ovšem přestřelil. Pro Mexiko to ještě nebyla tragédie, Balakova totiž vychytal Campos a po prvních pokusech měly oba celky stále stejně blízko k postupu. Jenže na mexické straně neuspěli ani další dva střelci, zatímco Bulhaři už se nemýlili. Po čtvrté sérii bylo rozhodnuto, mezi osmičku nejlepších se probojoval balkánský tým.

Baggio a Baggio: Itálie vyřazuje Španělsko a jde do semifinále

Čtvrtfinálový souboj Itálie se Španělskem rozhodli oba Baggiové v italském dresu. Dino a Roberto sice mají stejné příjmení, ale nepojí je žádný příbuzenský vztah. Společné však mají to, že překonali Zubizarretu na stadionu ve Foxborough.

Dino v 25. minutě otvíral skóre. Za Španěly sice ve druhé půli vyrovnal Caminero, jenže hvězdný Roberto Baggio si svou trefu stejně jako v osmifinále schoval na závěr zápasu. Vystřelil tím Itálii postup do semifinále.

Famózní čtvrtfinále mezi Brazílií a Nizozemskem

Parádní podívanou viděli diváci v Dallasu. Ve strhujícím tempu předváděli skvělé útočné manévry Brazilci i Nizozemci. Přesto první půle góly nepřinesla.

Hráči obou mužstev to divákům bohatě vynahradili po změně stran. Po skvělé přihrávce Bebeta jako první skóroval Romário v 53. minutě. O chvíli později Bebeto nastřelil tyč, ale v 63. minutě už si vychutnal gólovou radost. Prohnal se středem nizozemské obrany, kličkou obešel gólmana De Goeije a pak už jen umístil míč do prázdné brány.

Nizozemce ale ani stav 0:2 nezlomil, ba naopak. Už o minutu později to bylo 1:2, když po dlouhém autu převzal míč ve vápně Bergkamp a rozvlnil síť za Taffarelem. A v 76. minutě bylo vyrovnáno poté, co si Aron Winter naskočil na Overmarsův centr z rohového kopu.

Nizozemsku to ale nakonec nestačilo. V 81. minutě zahrávali Kanárci přímý kop, k němuž se postavil Branco. Zvolil dlouhý, zhruba patnáctimetrový rozběh. A po něm následovala tvrdá přízemní střela, která odrazem o tyč zapadla do brány. Brazilci v krásném zápase vyhráli 3:2 a jejich cesta šampionátem pokračovala.

Skvělí Bulhaři vedení Stoichkovem šokovali obhájce titulu

Největší čtvrtfinálové pozdvižení vyvolalo utkání Bulharska s Německem. Obhájci titulu byli jasnými favority, což ve 47. minutě potvrdil Lothar Matthäus, jenž z penalty zajistil Němcům vedení 1:0.

Bulhaři ale byli ale na mistrovství světa v USA vynikající. I ve čtvrtfinále se mohli spolehnout na Stoichkova, který v 75. minutě vyrovnal z přímého kopu. A co víc, o tři minuty později otočil skóre Yordan Letchkov, který hlavou překonal Illgnera. Němci překvapivě opustili šampionát, zatímco Bulhaři senzačně mířili do semifinále.

Přetahovaná mezi Rumuny a Švédy do poslední minuty, a ještě dál

Posledního semifinalistu určilo utkání Rumunska proti Švédsku. A obě reprezentace připravily divákům ve Stanfordu pořádné drama. První branka padla až v 78. minutě, vstřelil ji Švéd Brolin. Rumuni ale dvě minuty před koncem odvrátili vyřazení, když se Hagino přímý kop odrazil příhodně od zdi a Rǎducioiu z malého vápna poslal zápas do prodloužení.

Ve 101. minutě se navíc stejný hráč opět dostal k míči díky šťastnému odrazu. Následně jej z hranice vápna poslal do brány a podepsal se pod další úpravu skóre. Tentokrát byli blízko vyřazení Švédi, které ovšem ve 115. minutě zachránil Kennet Andersson, který po vysokém centru předskočil nedůrazného brankáře Pruneu.

Strhující zápas tak dospěl až k penaltám – a také v nich došlo na pořádné drama. Švéd Mild totiž hned při prvním kopu poslal míč nad břevno. První tři rumunští střelci přitom uspěli, stejně tak se trefili i Andersson a Brolin.

Po třech sériích Švédové ztráceli jeden zásah a Ingesson na začátku té čtvrté vyrovnal. Brankář Ravelli pak vystihl směr Petrescuova kopu a penaltové skóre zůstalo 3:3. V páté sérii uspěli jak Nilsson, tak Dumitrescu.

Jenže zatímco střídající Henrik Larsson šestou penaltu s přehledem uklidil po zemi k tyči, na rumunské straně neuspěl Belodedici, jehož střelu vykopl Ravelli. Švédové poprvé od roku 1958 postoupili do semifinále.

Roberto Baggio 2, Hristo Stoichkov 1

Úspěšná tažení Itálie a Bulharska stála na výkonu jejich dvou střeleckých hvězd. A Roberto Baggio a Hristo Stoichkov se zapsali také do střelecké listiny vzájemného semifinále.

Baggio byl famózní. Dvěma góly ve 21. a 25. minutě získal Itálii komfortní náskok. Úvodní branka byla úžasná. Baggio převzal míč po vhozeném autu, obtočil se kolem prvního obránce, udělal kličku druhému a technickou střelou zpoza vápna umístil míč k tyčce. Gólman Mikhailov se za míčem natahoval jen marně.

Itálie pokračovala v tlaku, Albertini jednou trefil tyč, poté jej vychytal Mikhailov. Jenže další střela už skončila v bulharské bráně. Albertini vyslal obloučkem za obranu Baggia a ten z voleje uklidil míč ke vzdálenější tyči – 2:0.

I přes vynikající nástup ještě Azzurri neměli snadnou cestu do finále. Těsně před půlí získali Bulhaři penaltu po faulu na Sirakova a Stoichkov snížil na 1:2. Druhá půle už ale žádnou změnu stavu nepřinesla. Italové se tak po dvanácti letech probojovali do zápasu o titul mistrů světa.

Romário jediným gólem zajistili Brazílii finále, Švédsko skončilo třetí

Zatímco Italové museli na finále do Pasadeny cestovat z východního pobřeží, vítěz druhého semifinále se nikam stěhovat nemusel. Souboj Švédska s Brazílií totiž proběhl na stadionu Rose Bowl, kde se později uskutečnil i finálový zápas.

Oba týmy se spolu střetly už o tři týdny dříve ve skupině B, v níž Švédi jako jediný tým uhráli s Brazilci remízu 1:1. Tehdy vstřelil první gól Andersson, po přestávce srovnal Romário.

Semifinálovému klání dvou žlutomodrých výběrů přihlíželo téměř 92 tisíc diváků. Brazílie ani Švédsko jim ale žádnou přestřelku nepředvedli. Na konci 25. minuty se do obrovské šance dostal Romário, který už obešel i gólmana, ale Patrik Andersson na brankové čáře zabránil gólu.

Stav utkání dlouho zůstával 0:0 navzdory dalším šancím Brazilců. Švédsko ale v 63. minutě přišlo o vyloučeného kapitána Therna. Brazílie využila početní převahu v 80. minutě, kdy o postupu Seleção rozhodl hlavičkou po centru nejlepší hráč turnaje Romário.

Švédsko si částečně spravilo chuť alespoň v souboji o třetí místo, v němž rozstřílelo Bulharsko 4:0. Stoichkov tedy žádný další zásah nepřidal, přesto se se šesti trefami podělil o titul nejlepšího střelce s ruským útočníkem Salenkem.

Roberto Baggio nastoupil do finále i přes zraněné stehno

Fanoušci v Pasadeně se mohli těšit na další z klasických soubojů Brazílie proti Itálii, dvou ze tří trojnásobných šampionů mistrovství světa (dalšími byli Němci). Vítězná reprezentace tak měla jako první v historii dosáhnout na čtvrtý titul.

Bylo to už podruhé, co se tyto dva týmy utkaly ve finálovém duelu o mistrovský pohár. V roce 1970 uspěli Brazilci. V USA spolu o trofej soupeřily následující sestavy, obě v populárním rozestavení 4-4-2.

• Brazílie: Taffarel – Jorginho, Aldair, Márcio Santos, Branco – Mazinho, Mauro Silva, Dunga (C), Zinho – Bebeto, Romário
• Itálie: Pagliuca – Mussi, Baresi (C), Maldini, Benarrivo – Berti, D. Baggio, Albertini, Donadoni – R. Baggio, Massaro

Roberta Baggia trápil poraněný zadní stehenní sval, ale na hřišti nemohl chybět.

Světové šampiony musely poprvé v historii určit až penalty

Ochozy stadionu Rose Bowl zaplnilo 94 194 diváků. Ti ale přihlíželi bezgólovému zápasu. Romáriova hlavička byla slabá, na druhé straně Taffarel zlikvidoval Massarovu střelu doprostřed.

Ve druhém poločase Pagliuca podcenil Silvovu střelu z dálky. Míč se od rukavic italského brankáře odrazil směrem k brance, ale Pagliucu zachránila tyč.

Zápas dospěl do prodloužení, v němž měl obrovskou šanci Bebeto, jenže z blízkosti nedokázal pořádně trefit přízemní centr ze strany. Roberto Baggio poslal na brazilskou bránu tvrdou střelu z třiceti metrů, ale Taffarel ji vyrazil nad břevno.

Po změně stran měl gól na kopačce Romário, kterému střídající Cafú přichystal míč do malého vápna. Jenže Romário v pádu nedokázal umístit míč do brány a poprvé v historii mistrovství světa tak o šampionovi musel rozhodnout až penaltový rozstřel.

Dunga ve čtvrté sérii poslal Brazílii do vedení

Hned v první sérii vysoko přestřelil italský kapitán Franco Baresi. Brazilci ale nabídnutou šanci nevyužili, pokus Mária Santose po skvělém skoku do pravé strany vytěsnil Pagliuca.

Další čtyři penalty už si našly cestu do sítě; skórovali jak Italové Albertini s Evanim, tak Romário s Brancem na brazilské straně. Ve čtvrté sérii ale Massarovu slabou střelu vyrazil Taffarel a vzápětí Brazílie odskočila díky úspěšné penaltě kapitána Dungy.

Střelec Baggio završil šampionát mizernou penaltou vysoko nad bránu

Pátým italským střelcem byl Roberto Baggio, který musel proměnit, aby uchoval Itálii šanci na zisk titulu. Baggio byl po celý turnaj hlavním strůjcem úspěšného tažení Azzurri, vstřelil pět gólů a několikrát zachránil Italy od vyřazení.

Z Baggiova výkonu na MS 1994 ale vždy zůstane nejvýznamnější vzpomínkou právě jeho penaltový kop z finálového rozstřelu. Dlouhovlasý kanonýr totiž svůj kop poslal několik metrů nad břevno, a tím stvrdil triumf Brazílie.

Brazílie věnovala svůj čtvrtý titul zesnulému závodníkovi Sennovi

Brazílie se stala první zemí, jejíž fotbalisti počtvrté vyhráli MS ve fotbale. Dunga převzal vítěznou trofej z rukou tehdejšího amerického viceprezidenta Ala Gora. Brazilský tým věnoval své vítězství legendárnímu závodníkovi Formule 1 Ayrtonovi Sennovi, který o dva a půl měsíce dříve zemřel po tragické nehodě na okruhu v Imole.

Italský kapitán Baresi se stal šestým hráčem v historii MS, který dovršil kompletní medailovou sbírku. Před ním se to povedlo pouze pětici německých fotbalistů.

Bylo zřejmé, že 34letého Baresiho už se další šampionát týkat nebude. Italové ale měli ve svém středu několik výjimečných hráčů, kteří měli být na MS 1998 stále ve vrcholné formě.

To samé ale můžeme říci i o Brazílii. Vždyť už v USA byl s Kanárky v týmu 17letý Ronaldo. Ani jednou se sice nedostal do hry, ale jeho slavné chvíle na mistrovství světa měly teprve přijít...

Foto: ČTK/imago sportfotodienst

MS 1994 ve fotbale – souhrn tabulek, výsledky zápasů